Citáty z knihy

Hvězdy nám nepřály

„Některá nekonečna jsou větší než jiná nekonečna.“

„Svět není továrna na splněná přání.“

„I za pár měsíců se dá prožít malá věčnost.“

„Moje myšlenky jsou hvězdy a já v nich nedokážu rozpoznat souhvězdí.“

„Jsem na horský dráze, která jede jenom nahoru, kamaráde.“

„Dám si zabijáka do pusy, ale nedovolím mu zabíjet.''“

„Jmenuji se Hazel. Augustus Waters byl velká láska mého života, i když nám hvězdy nepřály. Náš příběh byl jako milostný epos a já bych o něm nedokázala říct víc než jednu větu, protože pak bych se utopila v louži slz. Gus to věděl. Gus to ví. Nebudu vám vypravovat náš milostný příběh, protože - jako všechny skutečné milostné příběhy - zemře s námi, a je to tak správně. Doufala jsem, že on bude jednou mluvit na mém pohřbu, protože není nikdo, koho bych tam radši…" Rozplakala jsem se. "Dobře, neměla bych brečet, ale nejde to. Dobře. Taky dobře…" Párkrát jsem se zhluboka nadechla a vrátila jsem se ke svému papíru. "Nemůžu mluvit o naší lásce, a tak budu mluvit o matematice. Nejsem matematik, ale vím jedno: Mezi nulou a jedničkou je nekonečná množina čísel. Je 0,1 a 0,12 a 0,112 a nekonečná sbírka dalších. Samozřejmě je větší nekonečný soubor čísel mezi nulou a dvojkou nebo mezi nulou a milionem. Některá nekonečna jsou větší než jiná nekonečna. To nás naučil jeden spisovatel, kterého jsme oba mívali rádi. Jsou dny, a je jich hodně, kdy mi hrozně vadí, jak malé je to moje nekonečno. Chci víc čísel pro Augusta Waterse, než kolik jich měl. Jenže Gusi, lásko moje, nedokážu ti ani říct, jak jsem vděčná za to naše malé nekonečno. Nevyměnila bych ho za nic na světě. Dal jsi mi v těch vyměřených dnech celou věčnost a já jsem ti za to vděčná.“

„Člověk si nemůže vybírat, jestli ho svět zraní nebo ne, ale může aspoň mluvit do toho, kdo ho zraní. Já jsem se svou volbou spokojený. Doufám, že ona s tou svojí taky.“

„Bolest vás nezmění. Odhalí vás.“

„Prožijme dnešek, jak nejlépe můžeme.“

„Láska dodrží slib.“

„Ty, které ztratíme, nemůžeme učinit nesmrtelnými, když o nich píšeme. Jazyk pohřbívá, ale nekřísí z mrtvých.“

„Ale já věřím na opravdovou lásku, víš? Nevěřím, že všichni mají nárok mít oči, nebýt nemocní a tak, ale každý by měl mít opravdovou lásku a ta by měla trvat aspoň tak dlouho jako jeho život“

„Co víc? Je strašně krásná. Člověka nikdy neunaví se na ni dívat. Nikdy si neděláte starosti, jestli není chytřejší než vy – víte, že je. Je vtipná a přitom nikdy není zlá. Miluju ji. Mám obrovské štěstí, že ji miluju, Van Houtene. Člověk si nemůže vybírat, jestli ho svět zraní nebo ne, ale může alespoň mluvit do toho, kdo ho zraní. Já jsem se svou volnou spokojený. Doufám, že ona s tou svojí taky.“

„Oči měla zavřené. Byla intubovaná. Ale její ruka byla pořád její ruka, byla ještě teplá a nehty měla nalakované tmavomodře, skoro načerno. Držel jsem ji za ruku, pokoušel si představit svět bez nás a asi vteřinu jsem byl tak slušný člověk, abych doufal, že umře a nikdy se nedozví, že já půjdu za ní. Pak jsem si ale přál víc času, abychom se mohli zamilovat. To přání se mi v podstatě splnilo.“

„Skuteční hrdinové stejně nejsou lidé, kteří něco dělají; opravdoví hrdinové jsem ti, kdo si věcí VŠÍMAJÍ, kdo jim věnují pozornost. Ten, kdo vymyslel vakcínu proto neštovicím, v podstatě nevynalezl vůbec nic. Jen si všiml, že lidé, co měli plané neštovice, ty pravé nedostanou.“

„Hazel je jiná. Ta našlapuje jemně. Kráčí po zemi zlehka. Hazel zná pravdu: Je stejně pravděpodobné, že vesmíru ublížíme, jako že mu pomůžeme, a je dost nepravděpodobné, že vůbec jedno nebo druhé uděláme.“

„Ale, Van Houtene: Stopy, které po sobě zanecháváme, jsou příliš často jizvy. Člověk postaví příšerné nákupní středisko nebo se pokusí stát se rockovou hvězdou a myslí si: „Teďka si mě budou pamatovat.“ Jenže za a) si vás stejně nezapamatují a za b) za sebou zanecháte jen další jizvy. Z vašeho převratu se stane diktatura. Z vašeho nákupního střediska vřed.“

„Jsem granát. Jedného dne vybuchnu a zasáhnu každého ve svém okolí. Nechci ti ublížit.“