„Najednou se muminka zmocnila taková radost, že se musel odebrat do samoty. Okdráčel pomalu ke kůlně. A když ho nikdo neviděl, dal se do běhu. Běžel v roztálém sněhu, slunce se mu opíralo do zad a on běžel a běžel, protože byl šťastný a na nic nemyslel.“ Tove Jansson kniha Moominland Midwinter
