Citáty o smíchu a radosti

„Ten pocit když nejde bolest vyjádří pláčem ani křikem…“

„CESTA POKORY
Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy.
Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát.
To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty.
Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach.
Někdy bez varování.
Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu.
A zase znovu.
(Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?)
Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí!
Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.
Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části.
Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě.
Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali.
Budou dny, kdy se budeme třást strachy.
Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne.
Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty,
a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.
Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát.
Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili.
Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali.
A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme.
Ano. Uzdravujeme.
Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života.
Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati.
Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné.
Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali.
Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí.
(To jsou jen sny vystrašených dětí.)
Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů.
Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.
Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní.
Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni.
Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních.
Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění.
Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.
Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami.
No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál.
Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál.
Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil.
Protože cesta nikdy neopustila… tebe.
Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne. Je v radosti z tvé jedinečné pouti, oslavuje tě takového, jakým jsi právě dnes, klaní se všem tvým pádům i vítězstvím.
Tak začni znovu, příteli.
Začni znovu.
A jdi dál.“

„Již loňského roku při rozhovoru filmových tvůrčích pracovníků s panem ministrem obchodu Kratochvílem bylo zdůrazněno, že český film jen velmi zřídka ukazuje lidskou práci ve vážném pohledu. Práce, a to myslím hlavně manuální, byla vždy rekvizitou, ne pravým smyslem filmu. Proto jsem rád sáhl po Vlčkově námětu, který v prosté fabuli ukazuje poctivou lidskou práci. To, co vypráví skalák Fábera o tvrdé práci a štěstí z ní, platí nejen továrníku Bartošovi na plátně kin, ale i všem, kdož tento film shlédnou.“

„Je obtížné dosáhnout ducha skutečné spolupráce, dokud jsou lidé lhostejní k pocitům a štěstí druhých.“

„Štěstí pramení především z našeho vlastního postoje, nikoli z vnějších faktorů.“

„Když cítíme lásku a vlídnost k druhým, nejenže se díky tomu ostatní cítí milováni a je o ně postaráno, ale pomáhá to i nám rozvíjet vnitřní štěstí a mír.“

„Pamatujte, že někdy je to, že nedostanete to, co chcete, úžasné štěstí.“

„Politika, která záměrně mate veřejné mínění, která vypočítavě staví na lidské mravní nejistotě, na nízkých pohnutkách, náladách a hnutích, není než velmi hanebnou, ne-li přímo zločinnou spekulací.“

„Pro štěstí je zapotřebí víc charakteru než pro neštěstí.“

„Dobrá pohádka nemá člověku skazit náladu. Dobrá pohádka má rozveselit duši a namotivovat inspirovat ponaučit probrat v člověku ty nejlepší vlastnosti a hodnoty. A to že dobra je víc než zla. A vždycky to musí dopadnout z dobrým šťastným radostným lásky plným koncem.“

„Ztráta dítěte je to nejhorší, co vás může potkat. Neumíte si představit ten smutek, který vám zaplní duši. Všechny slzy a trápení z té doby jsem dal do hudby, odrážejí se v ní. Hudba dokáže pomoci uniknout, mám štěstí, že ji mám.“

„Dvacet let jsme žili já a má žena velmi šťastně, a potom jsme se seznámili.“

„Příroda obdařila lidi smíchem, aby jim vynahradila, že musejí přemýšlet.“

„Někdy není hrdinství být silný a odvážný, ale nejstatečnější je užívat si to, co máme, a zachovat si optimismus kvůli tomu, co nám přináší štěstí. Bát se života je snadné a obyčejné. Mnohem těžší je obklopit se něčím dobrým a každý den kráčet k zítřkům jako bojovník.“

„Jenom jednoduché věci nikdy nezklamou. A štěstí se má začít hledat úplně dole při zemi.“

„Pro každý smích by měla být slza.“

„Usměj se, nadechni se a kráčej pomalu.“

„Až kvůli štěstí projdeš celý svět, zjistíš, že stálo před tvými dveřmi.“

„Smích je nejdůležitějším americkým exportem.“