Citáty na téma hřích

strana 4

„Vždyť i Kristus jednou provždy trpěl za hříchy…aby vás přivedl k Bohu.“

„Učiňte tedy pokání a obraťte se, aby byly vymazány vaše hříchy.“

„Jsou-li vaše hříchy jako šarlat, zbělejí jako sníh.“

„Skrze jeho jméno přijme odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří.“

„Dáš mu jméno Ježíš, neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“

„Každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu.“

„Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata, jehož hřích je přikryt.“

„Odpusť nám naše hříchy !“

„Křesťanství udělalo pro lásku mnoho tím, že z ní udělalo hřích.“

„Kde se rozhojnil hřích, tam se nadmíru rozhojnila milost.“

„Krev Ježíše Krista, jeho Syna, nás očisťuje od každého hříchu.“

„Jestliže neuvěříte, že jsem – zemřete ve svých hříších.“

„Boží milost převyšuje hřích člověka.“

„Byli jsme burcováni duševně i politicky, zbavit náš rozum lhostejnosti k našemu domovu, byli jsme vedeni upřímnou hrdostí být schopni položit za vlast oběť největší. Byli jsme vedeni k rozhodnutí, sáhnout po zbrani k obraně svých nejdražších cílevědomou mravní přípravou. Ti, kteří přešli na boj v týlu nepřítele, učinili tak s vědomím, že pro vysílání vojenských osob v civilním oblečení s trhavinami v batohu neexistují v protokole o vedení války žádné ustanovení o zajatých a raněných. Byli jsme vedeni láskou k vlasti, která se pěstovala v rodině a ve škole. Všechny tyto pojmy jsou těžce pochopitelné těm, kteří jako důkaz svého vlasteneckého cítění ukazují pěst komunistické strany hrozící kulturou třídního boje. Buďme fair a připusťme, že nevědomost hříchu nečiní. Je totiž stále dost těch, kteří přebarveni hovoří o tom, čemu nerozumí. Ti, kdož prošli výchovou Pionýra a Svazu mládeže, byli soustavně vychováváni v lásce k vlasti těmi, kteří vyzdvihovali takové partyzány, kteří za lásku k vlasti považovali trestný čin – znárodnění. Komunistický režim byl bez pochyby zločinný, to je třeba stále zdůrazňovat zvlášť mladé nastupující generaci. Mravní síla v lásce k vlasti je těžko pochopitelná tam, kde je humanita vykládána partyzánskou lůzou a v komunistickém sekretariátě.“

„Nic nemůže lépe symbolizovat ideologii levicového liberalismu, která už od šedesátých let vede antikulturní válku proti tradiční společnosti. Povýšením lidských práv a menšin nad právo většiny zápasí o konečnou vládu nad rozvrácenou společností. ... Když jsem v polovině sedmdesátých let studoval na Londýnském institutu pedagogiky politickou filosofii, byly součástí studia lekce ze srovnávacího náboženství a islám byl tehdy korektně považován za militantní, puritánské a sektářské náboženství naprosto neslučitelné s naší civilizací etického monoteismu, neboť žádný čin nemůže být „ospravedlněn“ vírou. Vláda zákona se opírá o univerzální, prastarou etiku, odlišnou od sektářského práva šaría. Jediný hřích, jenž Bůh Desatera neodpouští, je páchání zla ve jménu božím, jež diskredituje náboženství čili samého Stvořitele. Jak jsem se proto podivil, když po íránském výroku o trestu smrti pro britského autora původně tolik oslavovaných Satanských veršů (1981) počala politická levice islám pod rouškou islamofobie ochraňovat, ačkoli každé náboženství, a zejména islám, považovala za čirý, nebezpečný obskurantismus a výron třídního odcizení i společenského útisku žen. A co na to jeden z mých marxistických profesorů? „Islám je zkouškou naší trpělivosti, je to katalyzátor, jenž pomáhá likvidovat západní (kapitalistickou) společnost a sám jednou zanikne.“

„Neměj strach přiznat se k hříchu, měj strach z toho, když se hřích přizná k tobě.“

„Pro mě není sebevražda hřích, ale rozhodnutí, ke kterému mě někteří lidé dostali skrz depresi. Není to jejich vina – je to moje slabost, že jsem to nedokázal ovlivnit. Neříkám však, že bych to udělal i bez deprese, i když bych na to stále pohlížel stejně. Přesto nesmím nikdy dopustit sebevraždu jiných. A tak si přidávám další trápení, které se snažím ovlivnit stejně marně, jako bych chtěl vysušit moře slz.“

„Jsem silný ateista, a přesto cítím povinnost odčinit své hříchy – a to i u lidí, které jsem v životě nikdy neviděl.“