Citáty na téma koberec

„Co když všechno je jen iluze a ve skutečnosti nic neexistuje? V tom případě jsem za tenhle koberec vyhodil zbytečně moc peněz.“

„Pravděpodobnost, že chleba spadne na koberec namazanou stranou je přímo úměrná ceně koberce. Pravděpodobnost se dále zvyšuje, když je chleba namazán marmeládou z lesního ovoce.“

„Jenningův zákon: Pravděpodobnost, že chleba spadne na zem namazanou stranou, je přímo úměrná ceně koberce.“

„Žádný tvor nemá tak citlivý a jemný sluch jako žena - ta slyší, i když upadne trochu popele z cigarety na koberec.“

„Koberec je koberec.“

„Láska dává všechno, ale jen milencům. Po svatbě potřebují více, než klenbu nebes a koberec louky.“

„Když se teď koukám na předávání Oscarů v televizi, říkám si, že už bych tam nešel, kdybych neměl vážnou osobní motivaci. Napřed tři hodiny popojíždíte limuzínou hlemýždím tempem k budově, pak přejdete červený koberec a další tři hodiny sedíte v sále a čekáte, jak to dopadne. Je to strašně zdlouhavé. A přitom ty nervy, nejistota. Když Oscara nedostanete, jste naštvanej, a když ho máte, vyptávají se vás na tolik pitomostí, že určitě způsobíte trapas… Zkrátka, je to děsné.“

„Všechny problémy jsou způsobeny tím, že lidé jsou pitomci. Jsou příliš velcí ignoranti, aby si zjišťovali informace a příliš velcí omezenci, aby dokázali doopravdy otevřít svou mysl a přijímat informace ze všech stran. Nalhávají si svoji inteligenci kritizováním rozhodnutích druhých, ale jejich demence jim nedovoluje najít lepší řešení. Jsou to také pokrytci. Radí co a jak, avšak vlastní chyby smetou pod koberec. U lidí, kteří se jejich radami řídili, nebo se podíleli na jejich řešením, se otáčí zády a lidem, kteří řeší jejich vlastní vytvořené problémy, plivou do tváře.“

„Zabalte mě do koberce a vyneste mě ven.“

„Filmové plátno je létající koberec, který odnáší diváky k zemím a zázrakům ještě pestřejším než v Tisíci a jedné noci.“

„Reálná ohrožení zametáme pod koberec, aby se o nich nemluvilo.“

„„Hele, nejsem sice z královský rodiny," prohlásí Alex, přejde ten strašný koberec a natlačí se Henrymu do osobního prostoru, „ale vím, jaký to je, když celej tvůj život určuje, do jaký rodiny ses narodil, jasný? Ty životy, o něž stojíme - ty se až tak moc neliší. Ne v tom podstatném. Chceš vzít to, co ti bylo dáno, a udělat svět lepším, než do jakýho ses narodil. A přesně to chci i já. Můžeme… můžeme nějak vymyslet, jak to udělat spolu."“