Citáty na téma kulička (6 citátů) | Citáty slavných osobností

„Blížili jsme se k Zemi - kamenné kuličce, uvnitř roztavené, na povrchu obalené tenkou vrstvou vody a tím nejpozoruhodnějším živým tvorem v hvězdném okolí, jehož některé části žijí v mylném domnění, že jsou nezávislé na ostatních a mohou jim proto ubližovat.“

Sebastián Wortys (1994) umělec a spisovatel

O vodě, O životě, O závislosti

„Prostor mozku je trochu jako papír zmačkaný do kuličky a představit si v něm mentální model něčeho znamená pomyslně rozbalit tuto kuličku nebo zmačkat model.“

Sebastián Wortys (1994) umělec a spisovatel

„Smutek není smutek. Je to štěstí v černém kabátě. Slzy nejsou slzy. Jsou to kuličky smíchu namočené v soli. Smrt není smrt. Je to život, který skočil z vysokého útesu.“

Paul McCartney (1942) anglický hudebník

O smíchu, O slzách, O životě, O smrti

„Pohotovostní pluk přijel, až když byl pozván hlídkou. My jsme přijeli až do toho nejprudšího, co se tady dělo. Stáli jsme v postranních ulicích, neviděli jsme, kolik je tady lidí, jaká síla, co na nás má ta opozice připravený, prostě jsme šli do něčeho, aniž jsme věděli, co na nás čeká. Až když jsme nastoupili na Václavské náměstí, tak jsme viděli, kolik je tady lidí, jaká je síla, a až tady jsme se dozvěděli konkrétní povely. Struktura celého zásahu tady byla, ale všecko se utvářelo až zde na místě. (…) Protiútok [demonstrantů] byl veden z dálky některými skupinami. Z davu po nás někteří házeli třeba kostky po domácku vyrobené, dřevo, možná i kamení. Prostě ty helmy a štíty, co jsme měli, nám dost často pomohly od nějakých úrazů, roztržení obličeje nebo které by nám zanechaly následky. Útoky byly, když jsme někoho předváděli, když na nás pořvávali „Gestapo!“ a jiný urážlivý výroky, dokonce pěsti a kopance, a příslušník, který byl sám, byl zavlečen do davu a dostal tam někdy někde i nějakou ránu, kopanec. (…) Měli řetězy rozkovaný, co já jsem viděl, na kterých byly na konci navařený ocelový kuličky, to většinou ty, jak se říká, pankáči, tydlety mladý skupiny, který to nosily po kapsách, boxery, takovýhle věci měli u sebe, i kudly, zbraně, třeba jehlice na pletení, navařený očko na ní, takovýhle věci se u těch demonstrantů tady objevily. (…) Já jsem přesvědčen, že bez zásahu pohotovostního pluku, který je cvičen na tyto události, by se obnovení pořádku a klidu v centru hlavního města neobešlo. (…) Hlas Ameriky i Svobodná Evropa vysílá jenom to, co řeknou jejich korespondenti zde, a ti jsou placeni za to, co řeknou, a čím víc budou urážet náš stát a čím víc budou hanobit naše čelní představitele, tím dostanou víc peněz, a proto, snad si myslím si nebo je to určitě tak, proto hanobí náš stát, naši bezpečnost těmito urážlivými výroky, jako že to bylo brutální. Zásah nebyl brutální, byl veden přesně podle měřítek, jak se má vést a jak nám bylo veleno.“

Zdeněk Ondráček (1969) český člen českého Parlamentu (2013–2017), místní politik a policista

z rozhovoru pro Československou televizi po zásahu pohotovostního pluku VB proti demonstrantům během tzv. Palachova týdne v lednu 1989 v Praze

http://hradec.idnes.cz/poslancem-komunista-s-kontroverzni-minulosti-zdenek-ondracek-pvd-/hradec-zpravy.aspx?c=A131028_161536_hradec-zpravy_pos, 2013-10-28, 2013-10-28

O síle, O penězích, O lidech

„Ty hustý věci vždy jen tak nakousnu, zesměšním, jakoby mentálně skopu do kuličky a pohodím u cesty.“

Adéla Elbel (1981) česká nederlandistka, překladatelka, zpěvačka, performerka, textařka, herečka a komička.

Zdroj: Časopis Reflex č. 53, 2020, str. 50 - 53

O cestě

„Copak živočich nemůže být hodný nekonečné lásky, a přitom postrádat rozum a užitečnost? Já věřím, že může. Vím, že takový skutečně je. A kdokoliv, kdo kdy ze země zvedl kotě, štěně či ptáče a ucítil v dlani, jak živoucí jsou, porozumí, co mám na mysli, pokud sám není zvířečtější než všechna zvířata. Měkká, hřejivá, načechraná kulička z předoucího kožíšku, která si s rozkoší protahuje sametové tlapky, zatím co její hluboké modrozelené oči vyzařují důvěru v přítele, jenž si ji odnáší domů; stvoření radostně vrtící ocasem a olizující vaši ruku, jakmile pocítí, že je máte rádi; opeřené tělíčko s třepotajícími se křidélky a vyděšeným srdíčkem, které cítíte tlouci mezi prsty; a všichni ostatní tvorové na zemi, divocí či krotcí – jsou hodni lásky sami o sobě, aniž by nutně museli být rozumní či užiteční. Jsou hodni lásky prostě proto, že žijí.“

Sávitrí Déví Mukherdží (1905–1982)

Zdroj: Obžaloba člověka

O rozumu, O rozkoši, O životě, O přátelství