„Copak živočich nemůže být hodný nekonečné lásky, a přitom postrádat rozum a užitečnost? Já věřím, že může. Vím, že takový skutečně je. A kdokoliv, kdo kdy ze země zvedl kotě, štěně či ptáče a ucítil v dlani, jak živoucí jsou, porozumí, co mám na mysli, pokud sám není zvířečtější než všechna zvířata. Měkká, hřejivá, načechraná kulička z předoucího kožíšku, která si s rozkoší protahuje sametové tlapky, zatím co její hluboké modrozelené oči vyzařují důvěru v přítele, jenž si ji odnáší domů; stvoření radostně vrtící ocasem a olizující vaši ruku, jakmile pocítí, že je máte rádi; opeřené tělíčko s třepotajícími se křidélky a vyděšeným srdíčkem, které cítíte tlouci mezi prsty; a všichni ostatní tvorové na zemi, divocí či krotcí – jsou hodni lásky sami o sobě, aniž by nutně museli být rozumní či užiteční. Jsou hodni lásky prostě proto, že žijí.“

Zdroj: Obžaloba člověka