Citáty na téma pýcha

strana 2

„Pokud se jako lidé necháme pohltit PÝCHOU nebo HANBOU, výrazně si omezujeme rozsah toho, co jsme schopni udělat a čím se můžeme v tomto životě stát.“

Teal Swan (1984) americká duchovní učitelka

„Na životním prostředí mě vůbec nezáleží.
Sere mě myšlení normálních lidí jak chcou žít normálně to se my hnusí. Nenavidím tradice tradice jsou sračka. Hodnotné a smysluplné myšlenky lidí z mynulosti mě dodávají energií. Ale neberu to jako nákou tradici neberu to tak že je to něco normálního a zcela přirozeného a automatického. Bez minulosti by budoucnost byla moc futuristická. Minulost ukazuje reálné skutky lidí z minulosti z kterých se dá vycházet a ponaučit. Vlastně ani nežiju pro budoucnost pouze se na tom skurveným životě snažím se z toho neposrat ale nák mě to sakra nejde. Jsem sprostá za to se omlouvám. Občas pracuju víc pro ostatní než pro sebe občas jsem otrok absolutně dobrovolně. Jen pro ten pocit že je mě na hovno a můžu si na to stěžovat. Můj hlavní koníček píčovat na život jem na to letitá odbornice už od dětství jen co jsem začala mluvit jsem začala píčovat na celí svět. Nebudu se omlouvat jsem skrátka špatný člověk špatná toxická kamarádka a jsem na tu zlou stránku sebe sama pyšná. Pýcha předchází pád ale jen když je ta dotyčná si neuvědomuje. Nesnáším lidi co berou život jako samozřejmost ty fakt nesnáším. Takoví si zaslouží peklo na Zemi.“

Žádné

„V pravém umělci není pýcha, ale hrdost.“

Jiří Kolář (1914–2002) český básník, dramatik, překladatel a výtvarník

„V pravém umělci není pýcha, ale hrdost.“

Jiří Kolář (1914–2002) český básník, dramatik, překladatel a výtvarník

„Skromnost je solidnější pracovnice než pýcha.“

Josef Čapek (1887–1945) český malíř a spisovatel

„Pokora je ctnost a pýcha hřích, pojem My pochází od Boha a Já od ďábla.“

Jevgenij Zamjatin (1884–1937) ruský autor

„Drsný, bolestně pravdivý vhled do svého hlubšího "já" - v němž shledávám, že mé životní problémy a nezdary nepřicházely "odněkud zvenčí", ale byly přímými důsledky mých vlastních hloupostí, pýchy a selhání, jež jim předcházely.“

Kodex Niled48

„Lidská pýcha je k smíchu i politování zároveň - tady není nač být pyšný. Snad lze být hrdý na to že jsem člověk - pokud jím opravdu jsem a ne, že tak jen vypadám.“

Kodex Niled48

„Narozeniny sama slavila - nikoho neměla,
dort byl jen slovo, co nikdy nesměla.
Samotu cítila, usedla vedle ní,
přání si šeptla - ať se snad promění.

Ve stínu potichu vysloví přání,
svět mlčí dál - bez zájmu, bez ptaní.
Tak téměř nesplnitelné, šílené přání:
znovu se nadechnout bez okovů, bez brání.

Běžet zas volně - to jediné chtělo,
a rozpad mysli na kolenou klečelo.
Ať mezi „mnou“ a „jí“ není už hráz,
ať spojí se ticho, co trhalo v nás.

Stále to prosilo. V měsíčním svitu
na prstech křehce křeštilo z klidu.
Stín - nebo dítě? Já v zrcadle vody?
Kdo z nás se ztratil bez návratu cesty?

Chci se jen dotknout své vlastní mysli,
tebe - a pravdy, co z očí se vysní.
Je to jen přelud? Nebo to je?
Další nebe, co tiše se děje?

Tak silně si přála zas cítit znova,
i s klecí nad hlavou, bez jediného slova.
Za provaz škubala - dobrovolně, v tmě,
svazoval ji pevně... a držel při zemi.

Slzy jak důkaz jí kanuly samé,
tančila se sebou - zlomená, známá.
Dokud to šlo, dokud byl čas,
dokud v ní dýchal neumlklý hlas.“

Welo Writer