Vyhledávání

„Všichni, kdo sledují příběh mého života, vědí, že osud mě nehýčkal. Trpěl jsem hladem a bolestí, často jsem hleděl smrti do očí. Ale nikdy jsem nedokázal plakat, ačkoli – jak jsme zjistili v boji proti utlačovateli – někdy musí místo slz přijít krev, zatímco při jiných příležitostech musí místo krve nastoupit slzy.“

„Život je totiž jako ta polévka, nejdřív musíš být trpělivý, čekat, až se všechno dobře uvaří, aby to mělo správnou sílu. To může trvat hodně dlouho, a navíc tě výsledná chuť může překvapit. Vždycky ale můžeš něco přidat, něco ubrat. To je na tobě. Je to přece tvoje polévka! Nejprve musí chutnat tobě, a pak ji můžeš nabízet i jiným.“

„Jenže je prostě fakt, že ze světa vyšilujem všichni, jak chlapi, tak ženský, dokonce i svatí jsou šílený, nikdo tomu neujde. ále seru na to. podle mých propočtů jsem měl pouhý dva a půl tisíce kund, ale zato jsem viděl dvanáct a půl tisíce dostihů, a moje jediná rada do života zní: kupte si vodovky a malujte.“

„Existuje jen jeden vrozený omyl, a to ten, že tu jsme, abychom byli šťastní. Pokud setrváváme v tomto vrozeném omylu, jeví se nám svět jako plný rozporů. Neboť na každém kroku, ve velkém i malém, vidíme, že svět a život vůbec nejsou zařízeny tak, aby obsahovaly šťastné bytí, proto nesou téměř všechny starší tváře výraz toho, co se anglický nazývá disappointment - zklamání.“

„Má-li člověk uspět, musí být „Něčím“ vržen na pravé místo, ve správný čas a na něm závisí „jen“ to, je-li dobře připravený. Po určitém rozjímání, tušení souvislosti a zdánlivých náhod bych řekl, že souřadnice života každého z nás jsou určené. Procházíme stálými zkouškami, které nás buď posunou vpřed anebo zastaví. To si ovšem neuvědomujete vy, ale něco ve vás.“

„Speciálně v Československu dospěl ústup od politiky a názorová privatizace od rozdrcení pražského jara velmi daleko. „Normalizace“, tedy čistky, jež odstranily tisíce mužů a žen ze všech veřejných či veřejně viditelných funkcí a profesí, proběhla úspěšně. Češi a Slováci se vzdali veřejného života a místo toho se uchýlili k materiálnímu konzumentství a formálnímu politickému konformismu.“

„Vždycky, když jdu na scénu, vracím se k pocitu, že rozhodující otázkou života a smrti je, jestli mě rodiče mají nebo nemají rádi. V jistém okamžiku jsem pocítila, že abych získala lásku svžch rodičů, musím pro ně hrát. Jejich láska znamenala přežití, takže někdy tenhle pocit přenáším na diváky, a když mě nemilují, je to moje smrt.“

„Některé americké muzikály jako tento patří k nejlépe napsaným a nejdůležitějším divadelním kusům posledních sta let. Sondheim představuje výzvu, obsahuje momenty obrovské radosti i velké bezútěšnosti. Já tenhle hybrid miluju. Muzikály mají pověst eskapistické zábavy, ale ne ty Sondheimovy. On chce diváky vtáhnout a nechat přemýšlet o tom, jak žijeme své životy.“

„Na přírodě jsme závislí
nejen kvůli fyzickému přežití.
Potřebujeme ji také proto,
aby nám ukázala cestu domů,
cestu z vězení naší vlastní mysli.
Jsme totiž ztraceni ve své
činnosti a myšlení –
ztraceni v bludišti
zdánlivě neřešitelných problémů.
Zapomněli jsme něco,
co stále ještě vědí kameny,
rostliny a zvířata.
Zapomněli jsme, jak být –
jak být sami sebou,
jak být tam, kde je život:
tady a teď.“

„To nejhorší, co můžete z pozice autority druhému udělat, je poštvat ho proti sobě samému. To nejhorší, co můžete udělat, je přesvědčit ho, že je špatně cítit se tak, jak se cítí, a proto s ním musí být něco v nepořádku. „Terapeuty“ k tomu nevedou zlé úmysly. Vede je k tomu nevědomost. S tou se však musí skoncovat. A dokud dýchám, zasvětím svůj život tomu, aby tato nevědomost zmizela.“

„Všechno jede na nepřetržitý režim vesmíru. Ale jen člověk sám si může dělat se svím časem cokoliv. A přesto si ho zotročila práce povinosti peníze a potřeba přežít ale k čemu sakra. K čemu dál pokračovat v téhle hloupé hře života. Když to jasně spravné nikdo necití možná pár desitek jedinců. Když mizí lesy stavý se domi továrny jenom pro to aby státy užívali svoje ekonomiky a měly kam šoupnout lidi co sami neví co se svím životem. A ani si neváží vlastního života když se chovají jako oběť a jsou to mašiny stroje na práci. Vlastně chápu to zlo co ci podmiňuje lidskou duši a celej svět. Přežití přežití přežití přežití chápeš co to starče. Něco to chce vysoké životní náklady na život omezení všechno drahé systém sám spusobil redukci. Ale vždycky si ten lidský faktor cestu najde. Jo vše chno de když člověka žene sexuální půd jenomže když se nechce když jsou jiné stimulanty pro vypravování hormonů. Třeba por** koukání na věci které snadno vyplaví hormony přes obrazovku je to jednoduché. Nezajistí to ale přežití lidského druhu což by některé myšlenkáře o budoucnosti nasralo. Ale zase ti kdo nechcou se množit a rozlizat se po planetě a svojí existencí ničit planetu. Tak je to morálně správné když si dá člověk za cíl geneticky nebýt v budoucnu přes svoje geny. Ale stejnak nejvíc předá člověk do budoucna svim myšlením přes: praktické skusenosti, přes vědomosti, přes knížky, přes zážitky, přes hudbu, přes média, přes internet, přes řemeslnou práci. Tím vším zajišťuje pro další generace informace minulosti. A ty myslenky slova oni budou s nima pracovat v jejich priromnosti ale bude záležet na vícero faktorech které určí jejich vnímání. A nebo to snad tak není?“

„Ale proč tady být když nemám pro co tady být. Nikdo mě nikdy nepotřeboval. Jsem tady na tom světě nedobrovolně. A jediný co má smysl je žít bez myšlenky lidskosti ale žít pro instinktivní přežití. Protože lidskost je hloupost jen lepší level žít jako monstrum. I zvíře je víc zvíře. Než člověk člověkem lidskou moudrou bytostí která si zaslouží žít na tyhle planetě. Pro přežití protože jsme se narodili. Protože nám něco dalo život náká hnusná tupá lidská kreatura nazivající se člověk. Ale po několikati letech s rodiči neschopnych hlubokych uvach a emočního vcitění uvědomění si toho že člověk se stavá lidským díky schopnosti empatie lasky přatelství nadsení komunikace pozitivní. Dochazim do bodu kdy citím že né kazdý člověk je hoden byt naziván člověk lidska bytost Ale spíš monstrum neschopné existovat jako normalni člověk diky. Pouhému instinktivnímu prežití ale neradosti existovat to se z člověka pak stane zle monstrum které je naplněno existenčím zlem prežitku života tocí se v zašlích stereotipech které nevytváří hodnotnou lidskou bytost. A když si nedá možnost víru sílu nad vlastním osudem je to jen nádoba co přežívá bez radosti. Bez hodnotné existence myšlenky tady být vsichni jsou jen kus masa co jednou umřou. A už nevidí to krásné na tom životě to co by mohla sám sebou udělat pěknější. Protože neměla sílu neměla víru bála se vší té krutosti v lidských duších a zapoměla na to co ona sama vždycky chcela udělat ten svět lepším sama sebou. Protože věřila víc té temnotě svím monstrózním rodičům než svému dobru které v ní jakžtakš plapolalo jako malí plamínek bojující proti veliké temnotě. A pak je život jen blouděním a vlastně velikou věčností ne vděčností.“

„Knihy mají své osudy a své životy. A hynou nezájmem čtenářů. Nikdo by nevyslovil pochybnosti o Odysseji, ale jen málokdo ji ještě čte. Jestliže ještě nezahynula nezájmem čtenářů, je to zásluhou několika jedinců, kteří ji nesou dějinami, ve svých statečných srdcích a moudrých hlavách. Čeká! Čekám, až se mé srdce stane natolik statečným a moje hlava natolik moudrá, abych ji otevřel i já.“

„Politika, která byla kdysi středem přitažlivosti pro lidi schopné, o veřejný život se zajímající a ctižádostivé, stala se nyní útočištěm několika amatérských veřejných řečníků a stranických intrikánů, kteří shledali, že všechny ostatní cesty, jak možno vyniknout, jsou pro ně uzavřeny, ať už proto, že sami nemají praktických schopností, anebo jsou poměrně chudí a nedostatečně vzdělaní.“

„Všechny velké práce ve světě hmoty, které lidstvo od pravěku vykonalo a kterými změnilo tvář země i vnější způsob života na ní, nejsou ničím ve srovnání s úsilím, jež by dnes muselo vynaložit, aby změnilo člověka, jeho smýšlení, zaměření i charakter tak, aby všech technických možností, jimiž vládne, užíval už jen pro dobro a mír, ne ke zlu, násilí a zkáze.“

„Blbost, zlá vůle a nenávist existují na obou stranách. Izraelsko-palestinský konflikt platí životy jak Izraelci, tak Palestinci. Průměrně padne čtyřicet Izraelců ročně. … Izrael však používá tisíckrát dokonalejší zbraně než nepřítel. Letos dosáhla tragédie takového stupně, že toto crescendo nemůže vyústit v nic jiného než v katarzi, ve vzájemnou snášenlivost.“

„Je to takový zvláštní podivný anachronismus. Mezi jejich a naším životem je propastný rozdíl. I ti nejbohatší smrtelníci jako Bill Gates nebo Warren Buffett takhle nežijí. Mají možnost si vytvořit svůj svět, takový, jaký se jim líbí. Ale monarchové tohle nesmějí, protože postavení monarchy je zafixováno v historii země a oni se tomu prostě musí přizpůsobit. Jakékoli protesty jsou marné.“

„Lidé nedovedou žít. Musí se je naučit žít. Musí se je naučit, že všecko, co se děje a co se stane v jejich vesnici zrovna tak jako ve světě, je jejich starost. Že jsou za to za všechno odpovědni. Musí se je naučit, že se věci nesmí nechat v rukou hrstky profesionálních politiků, protože to mohou být zloději, gauneři, dobrodruzi, hrdlořezové, kariéristi a kšeftaři se životy celých folků.“

„Dělat z jednoho uhození otázku manželství či rozvodu, je jako ničit celý život vzdělaného člověk proto, že bouchl dveřmi. Chuďas nemůže často bouchnout dveřmi dílem proto, že by se jeho vzorný domek sesypal, ale spíše proto, že nemá, kam by šel. Neboť jeho obydlí nebyl dosud připojen kuřácký salón, ani kulečníkový sál nebo salón pro hudbu.“