Vyhledávání

„Od té doby, co jsem v úřadě, viděl jsem přes dva miliony sudetských Němců táhnout z Československa z místa na místo, a ať z nich kdokoli byl vinen či nevinen, nemohu se zříci přesvědčení, že prostí mužové a ženy nikdy nezodpovídají za války. Byli možná poštváni, aby podpořili toho či onoho vůdce, mohli být tím či oním způsobem organizováni, aby zastávali určitý nacionalismus. Kdyby ale byli ponecháni sami sobě, byli by to prostí poctivý lidé, kteří by vedli prostý poctivý život.“

„Konáš-li svou denní povinnost podle příkazů správného rozumu - horlivě, neoblomně, v dobré vůli a nikdy jen jako něco vedlejšího, a uchováváš-li ono své božstvo v ryzí čistotě, jako bys je měl vrátit už teď, slučuješ-li to obojí, aniž co dále očekáváš nebo se čeho bojíš, nýbrž setrváváš na konání přítomné povinnosti ve shodě s přírodou a na statečné pravdivosti v každém slově i výroku, pak budeš v životě šťasten. A vůbec nikdo tomu nemůže zabránit.“

„Každý herec je formovaný také postavami, které hraje – a to k lepšímu i horšímu. Celý život se mi na herectví líbila šance proměnlivosti, kdy jednou můžete být největší darebák a jindy jeho naprostý opak. Herci většinou mají touhu hrát záporné role, protože jsou zajímavější, bohatší a složitější. Právě u nich je potřeba sáhnout hluboko do sebe, vytáhnout své ctnosti, a hlavně nectnosti, a dokonce je bezostyšně zveřejnit. Je to těžké, ale dělá to z dobrých herců velké herecké osobnosti.“

„Ó nejsladší Kriste, táhni nás slabé za sebou, poněvadž když ty nás nepotáhneš, nemůžeme tě následovat. Dej statečného ducha, aby byl pohotový, a je-li tělo mdlé, ať předchází, prostředkuje i následuje tvá milost, protože bez tebe nemůžeme nic činit, a dokonce ne pro tebe jít na ukrutnou smrt. Dej ducha odhodlaného, srdce nebojácné, víru pravou, naději pevnou a lásku dokonalou, abychom za tebe nasadili nejtrpělivěji a s radostí svůj život.“

„Když jste dítětem, nevíte, že existuje změna směru po třetí čakře; je tam něco jako zeď zastírající další čtyři vyšší čakry. Dítě si není vědomo lekcí mnoha dalších čaker, které přijdou. Život je daleko složitější, ale dítě na to úplně zapomíná. Když se na Zemi stáváme dospělými, možná se ani nedovíme, že na těle existují vyšší centra. Většina světa stále žije v prvních třech čakrách. Ale rychle se to mění, protože Matka Země se probouzí.“

„Existují domácí bohové a naše každodenní práce je způsobem, jak projevit uznání těmto domácím duchům, kteří jsou pro udržení našeho života tak důležití. Rýžák je pak posvátným předmětem, a když tento nástroj užíváme s péčí, děláme něco pro duši. V tomto smyslu je čištění koupelny určitým druhem terapie, protože existuje vzájemnost mezi skutečnou místností a jistou komnatou v srdci. Koupelna, která se objevuje v našich snech, je zároveň pokojem našeho domu i poetickým objektem, který popisuje prostor v duši.“

„Je smutné pomyslet na to, v jakém stavu bude rokenrol za dvacet let. Vypadá to, že až rokenrol umře, celý svět exploduje. Už teď je tak překopaný a plagiovaný, že sotva žije. Je to nechutné. Vždyť už se děti ani nezajímají o rokenrol tolik jako dřív, tak jako ostatní generace. Už se z něj stalo jen módní prohlášení a identita, kterou děti používají jako nástroj k šoustání a společenskému životu. A v tu chvíli si opravdu nedokážu představit, že by hudba měla pro teenagera nějaký opravdový význam.“

„V mojí mysly moudrost minulosti. V mojí duši marnivosti života květ jak velký a moudrý je tenhle svět. Nevidím co pravda je ve zmatku se utápím a pochybností trpím. Nevím co si počít mám v téhle existenci. Přide mi ten svět tak plny myšlenek a emocí že když to cítím není mě pomoci v zmatku se utapím. A ikdyž z přírody spoustu porovnání znám tak z toho lidského chaosu nasavám. Jak sílná je myšlenka hlava a všechno v ní co obklopuje svět to je síla monstrózní.“

„O vodě oceánu
Ať si je na dně oceánu cokoliv s určitostí je to nepodstatné. Podstatné je to že je oceán a že je v něm život. Nezáleží na tom co je v hloubce ukrité a co nevidíme. Podstatné je to co je na povrchu a co s tím udělame a co je v nás sámich jaký pocit nás převládá při pohledu velikosti oceánu a kolem sebe. Cokdyž je to prázdnota samota chlad příliš vody neznámo nejistota a nepříjemný pocit žádného konce při pohledu do vody jako pohlcující hipnotizující nekonečno které nemá konec ani začátek.“

„Kdyby v pohádkách nebyli záporáci a zle osoby a problemoví jedinci jak by pak člověk se vypracoval k tomu bejt lepší než všichni ostatní když by nemusel nic překonávat a z ničím se prát pak by duševně nedosel k dobrému šťastnému konci. Ale co je vlastně šťastnej konec v reálném světě dobří lidé dobré jídlo dobré místo k životu dobří rodiče dobré vztahy dobrá práce zdravé tělo i duch a spoustu hezkých okamžiků. A to je taky sakra dřina pro některé.“

„Peníze postrádají skutečnou hodnotu, neboť si koupím pozlacené hodiny a přesto si nekoupím cenný čas. Koupím si nejkvalitnější postel a přesto si nekoupím zdravý spánek. Koupím si nejlepší doktory a přesto si nekoupím dobré zdraví. Koupím si drahý dům a přesto si nekoupím bezpečí. Koupím si sto žen na jeden večer a přesto si nekoupím lásku. Vydělám miliony a přesto nenajdu v životě pravé štěstí. Peníze jsou důležité pro malého a malicherné pro velkého.“

„Neblaze proslulá inkvizice položila základ k rozpadu rodiny. Žena byla hlavním cílem útoků, protože právě ona byla řídícím prvkem každého společenství. To ona měla kontrolu nad kvalitou krve, díky níž můžeme fungovat, cítit, prožívat emoce, myslet, rozlišovat/hodnotit, rozhodovat se, určovat, s čím se budeme ztotožňovat, a tvořit. Krev můžeme mít pod kontrolou pomocí stravy, kterou konzumujeme. Kuchyň tedy bývala také laboratoří, nemocnicí, školou, kostelem a centrem vlády. Tato základní nezávislost a svrchovanost se drasticky změnila, když byly alchymistky velmi krutým způsobem prohlášeny za „čarodějnice“. Dnes kuchyň existuje externě, mimo domov, ve formě: monopolizovaných „výzkumných středisek“, používaných k zjišťování, jak by se stávajících problémů mohlo co nejlépe využít; nemocnic, kde se s nemocnými může experimentovat (dnešní medicína doposud nedokázala skutečně vyléčit jedinou nemoc, ani „obyčejnou rýmu“); veřejného školství, kde je dítě nuceno učit se, jak se stát penězi ovládanou pracovní silou; kostelů, v jejichž pojetí lze jméno JEDINÉHO používat jako „hromadnou vstupenku do Ráje“; peněžního systému založeného na falešných penězích; vlád řídících vykořisťovatelský systém na základě komerce a v krajních případech válkami. To všechno se dá změnit Návratem Alchymistky, ženy, která znovu získá svou Vnitřní sílu. Je to právě ona, kdo má vrozenou schopnost mít pod kontrolou Krev prostřednictvím potravy.“

„Kobutsu je plný paradoxů: zenový mnich, který si zapaluje jednu od druhé, vykládá vtipy hraničící s pornografií a vždycky dokáže uznalým zašilnáhím ocenit ženskou anatomii. Je to svatý člověk, pouťový vyvolávač, anarchista, umělec, přítel a kretén, a to všechno zabalené do jednoho hábitu. Okamžitě jsem v něm našel zalíbení.“

„Narodil jsem se v zimě, a tak jsem se stal dítětem zimy. Skutečné štěstí jsem pociťoval jen za krátkých dní, dlouhých nocí a za drkotání zubů. Zimu miluji. Každý rok po ní dychtím, těším se na ni… její krása a samota mě bodá do srdce a přináší s sebou vzpomínky na všechny předešlé zimy.“

„Ty si mi s úšklebkem a křivým úsměvem přivezl káru hnoje, protože sem ti nikdy nestála za nic lepšího.
Já tvůj hnuj rozsypala na pole, zasadila rozstliny a zralé plody darovala těm, co mnou nikdy neopovrhovali.“

„V bojovém umění má větší význam to, co z vás udělá umění, než fyzická složka.“

„Velký umělec komunikuje prostřednictvím umění. Při pohledu na obraz člověk může okamžitě poznat, co umělec cítil a co si myslel, když jej maloval. Čas zde nemá žádné místo, protože cit je tak čistý a jasný, jako byste vy sami byli oním umělcem.“

„Žehnám váhavým a nechápavým, zmatkařům a antihrdinům života, kteří jsou příliš nejistí na to, aby řekli správné slovo ve správnou chvíli, a pak si to dlouze vyčítají. Kteří jsou měsíce a roky hluboce zamilováni, jen se to nikdy neodváží ani naznačit, natož pak říct, neboť se domnívají, že stejně nemají šanci. Kteří byli vychováni zároveň do lásky a citlivosti a zároveň do velkého strachu z hříchu a z porušení různých náboženských pravidel.
Nechci říct, že je to tak všechno správně a že bychom na sobě všichni neměli pracovat, ale v tuto chvíli nic nežádám, žehnám a přijímám věci a povahy tak, jak jsou.“

„Různá společenství se neřídí pocitem zodpovědnosti a svědomím tolik jako jednotlivci. Kolik utrpení přináší lidem tahle skutečnost, kolik válek a útisku všeho druhu, který celou planetu naplňuje bolestí, stony a trpkostí! A přece to, co je opravdu cenné, může vzniknout jenom neosobní součinností mnoha lidí. Proto každému, kdo má rád lidi je radostí největší, když povstane něco pospolitého, co vzniklo za velkých obětí a čeho jediným cílem je přispívat k podpoře života a civilizace.“