Vyhledávání

„Upravujeme jazyk do konečné podoby, jakou bude mít, až už nikdo jinak mluvit nebude. Až skončíme, budou se to lidé jako ty muset celé znovu učit. Ty si asi myslíš, že naše hlavní práce spočívá ve vymýšlení nových slov. Vůbec ne. My slova ničíme - moře slov, stovky denně. Otesáváme jazyk až na kost. Jedenácté vydání nebude obsahovat ani jediné slovo, které by mohlo do roku 2050 zastarat.“

„Podle jeho názoru by bylo neopatrné se domnívat, že mrtví nemohou nijak ovlivňovat svět, protože mají velkou moc a jejich vliv se nejvíc projevuje na těch, kteří to nejméně tuší. Prohlásil, že lidé nechápou, že to, co mrtví opustili, není sám o sobě žádný svět, ale jen obraz světa v lidském srdci. Zdůraznil, že svět nelze opustit, neboť je věčný bez ohledu na to, v jakém stavu se nacházejí věcí v něm obsažené.“

„Ten muž najednou začal měnit barvy. Jeho tvář byla nejdřív žlutá a bledá, pak náhle krvavě rudá. Padl na zem a svíjel se jak v epileptickém záchvatu. Svatý láma přišel a odvedl ho do paláce. Když jsem s ním pak mluvil, řekl mi, co ten šaman v transu viděl. Přijdou létající lidé a nastane strašlivé ničení. Jiskry a ohně zaplaví svět a ve vašich zemích se stanou hrozné věci, v Německu stejně jako v Anglii…“

„Lidé si s oblibou vymýšlejí nestvůry a hrůzy. Sami si pak připadají méně odporní. Když se zpíjejí do němoty, podvádějí, kradou, bijí ženu opratěmi, moří hladem stařenku, ubíjejí sekerou do pasti lapenou lišku anebo prostřílejí šípy posledního jednorožce na světě, rádi si namlouvají, že horší než oni je přece jen mora, kradoucí se za rozbřesku do chalupy. Pak je jim nějak lehčeji u srdce. A lépe se jim žije.“

„Vážená paní ministerská předsedkyně, s velikým zájmem a se znepokojením sledujeme případ zatčení a bleskového odsouzení pana Stephen Christopher Yaxley-Lennon (Tommy Robinson). Jako bývalá země komunistického bloku máme řadu negativních zkušeností v boji o svobodu slova a s bojem o právo na informace. Proto nás znepokojuje tento případ a uvítáme další informace, které objasní okolnosti případu a zejména nebývalou rychlost mezi zatčením a odsouzením. (z konceptu dopisu adresovaného Therese May, 6. června 2018)“

„Umělec potřebuje svobodu, ne aby dělal, co chce, ale aby byl, kdo je. Umělec chce, co musí; technik chce, co může. Umělec žádá svobodu pro to, co je bytostně nutné; technik pro to, co je technicky možné. Kritériem umělcovým je schopnost svět obývat, činit jej obyvatelným; kritériem technikovým je schopnost svět dobývat, činit jej konzumovatelným. Rytmus prvého je bytostný; rytmus druhého ekonomický. Umělec se dává vést virtuálním rytmem přírody; technik usiluje vést svým strojovým rytmem přírodu.“

„(Na otázku Josefa Dudlíčka „…jak vysvětlit zázraky na přímluvu svatých, jak to bylo se schopnostmi apoštolů dělat zázraky, kterou jim udělil Kristus atd.“) Podle mého soudu nejde o nic v rozporu s přírodními zákony. Existuji zajisté velmi vzácně jevy, které se pro svou vzácnost jeví nadpřirozené, ale ve skutečnosti bychom při jejich pečlivém zkoumáni pouze zjistili, že nejsou vědecky nemožné, pouze vzácné. Proto se mi zamlouvá, když se o zázracích hovoří jako o „znameních času“ spíše než jako o něčem, co by snad porušovalo poznané přírodní zákony.““

„Každý herec je formovaný také postavami, které hraje – a to k lepšímu i horšímu. Celý život se mi na herectví líbila šance proměnlivosti, kdy jednou můžete být největší darebák a jindy jeho naprostý opak. Herci většinou mají touhu hrát záporné role, protože jsou zajímavější, bohatší a složitější. Právě u nich je potřeba sáhnout hluboko do sebe, vytáhnout své ctnosti, a hlavně nectnosti, a dokonce je bezostyšně zveřejnit. Je to těžké, ale dělá to z dobrých herců velké herecké osobnosti.“

„Pokud chceš změnit svět, začni s tím, že si usteleš. Když si usteleš každé ráno, splníš tím první úkol dne, to tě popožene a uděláš další a další a další a na konci dne se ten jeden dokončený úkol promění v několik. Ustlání postele také připomene to, že i na malých věcech záleží, pokud nedokážeš dělat ty malé věci správně tak ani ty velké. A když budeš mít náhodou špatný den, tak přijdeš domů … do ustlané postele, kterou jsi ustlal ty, a ustlaná postel tě povzbudí do dalšího dne, který bude lepší.“

„Existují domácí bohové a naše každodenní práce je způsobem, jak projevit uznání těmto domácím duchům, kteří jsou pro udržení našeho života tak důležití. Rýžák je pak posvátným předmětem, a když tento nástroj užíváme s péčí, děláme něco pro duši. V tomto smyslu je čištění koupelny určitým druhem terapie, protože existuje vzájemnost mezi skutečnou místností a jistou komnatou v srdci. Koupelna, která se objevuje v našich snech, je zároveň pokojem našeho domu i poetickým objektem, který popisuje prostor v duši.“

„Chceme vysvětlit, proč děláme či říkáme něco nepříjemného. Pokud ale řekneme „je mi líto, že jsem ti ublížil“, bereme na sebe zodpovědnost za pocit dítěte. Můžeme litovat toho, co jsme udělali, můžeme si uvědomit, že jsme vyvolali bolest, ale musíme dítěti nechat svrchované právo, aby se samo rozhodlo, co cítí. A navíc, pokud mu říkáme, že jsme způsobili jeho pocit, naznačujeme mu, že je slabé a neschopné vlastní reakce. Učí se cítit jako oběť a obviňovat okolí za své pocity.“

„Mama mi na krk dala klíč a pak mě pohladila.
Budu teď chlapče pár let pryč, ale jako bych tu byla.
Až půjdeš mezi lidi, očisti si boty,
ať hned každý vidí, že nejsi z luzné Lhoty.
Nenech na sebe křičet od nějakých pobudů.
A choď do holiče, ať neděláš ostudu.
A když poletí bláto, neboj se a stůj.
Nezapomeň na to, že jsi můj!
Na lidi buď slušný, a nechoď furt v tom tričku.
O neděli svatodušní zapaluj mi svíčku.“

„V tomto významu jej v novověku převzala většina evropských jazyků (vedle domácích slov pro zbožnost, kult atd.), protože zejména osvícenská kritika náboženství neviděla mezi náboženstvími podstatné rozdíly. Teprve důkladnější poznání a studium zejména mimoevropských „náboženství“ resp. soustav víry ukázalo, že se jedná spíše o eurocentrický omyl. Současná antropologie i etnologie naopak vyžaduje, aby se kulturní a společenské jevy popisovaly z hlediska a v pojmech „domorodců“, lidí, kteří v dané společnosti žijí (tzv. emický přístup). Také někteří protestantští teologové (Karl Barth a jeho škola) toto označení odmítají, zdůrazňují, v čem se křesťanství od jiných náboženství liší a tvrdí, že je naopak kritikou všech náboženství.“

„V západní moderně se to ovšem všechno banalizuje. Nikdo, kdo ráno v metru z plastového kelímku popíjí kafe, si nevzpomene na to, že arabští súfisté kávu uctívali jako boží rostlinu. Lidé sedí před televizí s plechovkou piva a nevědí nic o božském původu ječného nápoje. Kouří rychlou cigaretu, v polovině ji odhodí, zatímco stejný tabák šamanům umožňuje pohlížet do jiných světů. To mě rozčiluje, tento všudypřítomný bezmyšlenkovitý drogový konzum.“

„Státní televize se nás snaží přesvědčit o tom, abychom hlasovali záporně, tedy podle postoje vlády. Všechny ostatní televize však dávají na srozuměnou, že odchod z eurozóny způsobí krach ekonomiky. Lidé proto nevědí, jak hlasovat. Podnikatelé se vzepřeli, protože chápou, že bez eura se ekonomika stěží vzchopí a že bude zapotřebí několika let, aby se znovu postavila na nohy. Také primátoři Athén a Soluně v televizi otevřeně vybízejí lidi, aby hlasovali „Ano“, tedy pro setrvání v eurozóně.“

„Tihle mladí lidé po ničem netouží, nemají žádné přesvědčení, o ideálech ani nemluvě, neusilují o konkrétní povolání, nechtějí mít ani politický vliv, ani šťastné manželství, nechtějí mít ani děti, ani domácí zvířata, ani vlast a netouží ani po dobrodružství nebo revoltě, ani po klidu a míru v tradičním duchu. Kromě toho už nechápou zábavu jako hodnotu. Volný čas a pracovní čas jsou stejně namáhavé a liší se především tím, zda se peníze vydělávají, nebo vydávají. -str.270-271“

„Partnerský vztah se často bere jako spotřební zboží. Mám pocit, že lidi si absolutně neváží toho, že mají někoho na cestu životem. A co si budeme povídat, ta nebývá vždycky zrovna jednoduchá. Někdy může být velmi komplikovaná. Ale lidé si neuvědomují, jaké štěstí je mít parťáka. A mít oporu je vyložená nutnost. Tedy pokud se nechcete uzavřít do vlastního světa s vlastními pravidly. Ale to netuším, jak se pak srovnáte s tím, že jste žila ve videohře. To musí být těžké a zároveň neskutečně smutné.“

„Filosof je milovníkem moudrosti, lépe řečeno, pravdy. Všichni filosofové se vyznačovali těmito vlastnostmi. Ve starověku není jediného filosofa, který by neposloužil lidem příklady ctností a morálním poučením. Všichni se mohli mýlit v oblasti fyziky, ale tu tak málo potřebujeme v praktickém životě, že filosofové by se bez ní obešli. Celá staletí trvalo, než lidé poznali část zákonů přírody. Ale moudrému stačí jediný den, aby poznal povinnosti člověka.“

„Člověk musí být ve střehu, vědět, že nemá nic jisté, bezustání se chvět. Svět je nesmírně těžký. Je to jeho vlastnost. Jakmile se nadlehčí, lidé se nadechnou a už jásají. Jsou opojeni prostorem a modrem jako papíroví draci vypuštění k nebi. Myslí si, že se šňůra přetrhla, že budou donekonečna stoupat. Chudáci! Právě v tu chvíli by si měli dávat největší pozor. Šňůra se nepřetrhla. Napne se naráz, když to nejmíň čekáme. A v minutě je všechno na zemi.“