Vyhledávání

„Lidé vidí jen to, co je povrchní – tituly, školy, pozice. Skutečná hodnota člověka spočívá v tom, koho miluje, komu pomáhá a co dokáže pochopit tam, kde ostatní slepě přehlížejí pravdu.“

„Nejhorší omyl je, když se hledáme tam, kde nejsme. Je celá řada falešných úspěchů. Vždycky říkám, úspěch mě nezajímá. To může být výraz omylu, povrchnosti, nedorozumění. Důležité je být sám sebou a dělat to, co je moje.“

„Letěla jsem z veliké dálky,
podívat se jací jsou lidé,
viděla jsem jen samé války.
Povrchnost a sobeckost vidím,
až mě bolí srdce,
já se za ten lid stydím.
Křídla mi uvadají,
a mezi zlé lidi další
a další andělé z nebe padají.“

„Mějte odvahu jít proti proudu. Mějte odvahu k opravdovému štěstí! Řekněte „ne" pomíjivé, povrchní a zvrhlé kultuře, která vám neumožní vzít na sebe zodpovědnost a čelit velkým výzvám života!“

„Žijeme v době, kdy laskavost a otevřené srdce znamená slabost, namísto výhry.
Ve společnosti povrchního pohledu, souzení a uznávání nepodstatných věcí.
Umělé navyšování něčeho, co nemá žádnou hodnotu.“

„Duchaplné řeči nebo nápady patří před duchaplnou společnost, v obyčejné jsou nenáviděny, abychom se v obyčejné líbili, musíme být povrchní a omezení. V takové společnosti se musíme tedy s těžkým sebezapřením vzdát tří čtvrtin svého já, abychom se podobali ostatním.“

„Efektní světlo dělá hodně. Ale nemusí to být jen efektní světlo. Koukejte, slovo efekt se používá dost povrchně. Myslí se, že tam musí být ty kontrasty. To není pravda! Efektem může být i neefektní světlo! Může se zdát, že to světlo vůbec nemá, a bude to efekt! Ono se vám to ukáže.“

„Televizní průmysl je ošklivější než většina věcí. Obvykle je vnímán jako nějaká krutá a povrchní peněžní drážka v srdci novinářského průmyslu, dlouhá plastová chodba, kam se utíkají zloději a pasáci, a kde dobří muži umírají jako psi, a to bez dobrého důvodu.
Což je víceméně pravda. Z velké části jsou to špinavá malá zvířata s obrovským mozkem a bez emocí.“

„Jedním z největších překvapení je, že lidé přicházejí k plnému vědomí právě skrze boj s vlastním stínem, tím, že čelí rozporům odehrávajícím se v jejich nitru a spřátelí se s vlastními chybami a selháními. Lidé, kteří nikdy neprošli žádnými vnitřními boji, jsou bez výjimky povrchní a nezajímaví. Spíš je snášíme, než bychom s nimi komunikovali, neboť není mnoho toho, co by nám mohli sdělit.“

„Víte, i to nejkrásnější tělo jednou zchřadne a i ten nejkrásnější obličej, jednou zestárne. Vybírat si partnera podle toho, jak momentálně dokonale působí jeho dojem je otázkou povrchnosti, ale rozhodně ne lásky. K tomu člověk asi musí dozrát sám, nicméně vám přeji, aby jste byli šťastní i uvnitř, nejen zvenčí. Já na to přišla, měla jsem sama dřív partnery, jako z časopisu.. krása je a byla vždy dost pomíjivá.“

„Proč se pořád vsecho mění proč není nákej dobrej nápad kterej by vyřešil všechny problémy. Proč se řeší tolik věcí ale dohromady je to sračka. Proč se jedna věc nemůže udělat pořádně a pak na to navázat a udělat další pořádnou věc. Proč je to tak slaboduché jako by lidi byli stroje bez emocí a pohledu v obličeji a vlastních postřehů a charakteru v hlase který by měl sílu pevnost a moudrou praktickou sručnost a né bezduché bez emocní povrchní okecavaní toho co je logické.“

„Když setrváváš na povrchu svého bytí, celá tvá existence je povrchní. Pokud tvou energii neovládají impulzy zraku, sluchu a hmatu, otáčí se pomalu k tvému nitru. Postupně se tak tvůj vnitřní zrak stává citlivým na duchovní světlo, k jeho spatření, poznání a udržení. Jakmile prozřeš, zůstaneš prost všech nároků vlastní vůle. Když se vracíš do svého nitra, stáváš se mistrem. Když se budeš pohybovat směrem ke svému povrchu, můžeš zůstat otrokem.“

„Způsob vytváření pojmů dodává jistý charakter lidskému duchu. Duch, kteří tvoří své pomy pouze na základě reálných vztahů, je hloubavý duchem; duch, který se uspokojí se zdánlivými vztahy, je duchem povrchním. Kdo vidí vztahy takové jaké jsou, je duchem správným, kdo je hodnotí špatně, je duchem chybným; kdo si vymýšlí domnělé vztahy, které nejsou skutečné, ani pravděpodobné, je blázen; kdo vůbec neporovnává, je hlupák. Větší nebo menší schopnost porovnávat vztahy je to, co dává lidem více či méně ducha.“

„Jó pro hlavu je dobrý jí něčím se trápit a zabívat. Ale tady de o to že kdyby třeba v politice všichni měli stejný ambice a cíle. A v debatách v TV neřešili povrchní věci ale to fakt důležitý a praktický. A né řešili ničí ega a to co posrali ale spíš to jak to napraví nebo by udělali jinak. Takové diskuze kde jedna strana hází špínu na druhou a celou dobu řeší svoje vypíčený ega občana nezajímá a je to placání drahoceneho času. Proč místo toho se neprobírají opravdu důležitá praktická témata která ovlivní opravdu reálně Čr a bude to mit nakej dlouhodobej pozitivni efekt v budoucnu. A né aby se člověk zase nervoval co ti politici tam zase kujou za šílenosti aby snížili pozitivní myšlení ve společnosti. A kdy jsou lidi nejvíc šťastní no přece když je neojebaváte a nešaháte jim na prašulky v budoucnu a neberte jim jistoty. Ale naopak pro to děláte maximum a nesnažite se to pořád povrchně stupidně okecávat proč to nejde. A nebo nic neslibujte a radši si mezi sebou vykuřte baklažány a možná budete i šťastnější vlezdořitníci pro voliče.😙🤍“

„Ve chvíli, kdy tato kniha bude v tisku, se pravděpodobně zúčastním v Monte Carlu mezinárodního fóra na téma business ethics: Co může stát dělat proti korupci. Nejprve jsem váhal, jestli mám na tuto konferenci jet, protože si dovedu živě představit, jaké zploštělé, trivializované, povrchní, ofrněné, nafoukané, arogantní postoje tam budou od údajných odborníků na etiku zaznívat, zejména vůči ekonomikám postkomunistických zemí a ekonomikám třetího světa. Nicméně manželka mi docela správně říkala, prosím tě, jeď tam, protože je potřeba, aby to tam také někdo vysvětloval jiným způsobem.“

„My vidíme ve státě instituci, která byla v historii lidských společností proto zřízena, aby zabraňovala přímému mezi lidmi, aby překážela rozvoji místní a individuelní iniciativy, aby rozbíjela stávající svobody, aby bránila novému jejich rozkvětu - a to vše proto, aby podřídila masy menšinám………. Ano, smrt - nebo jaro! Buď stále stát, ničící individuelní a místní život, zmocňující se veškerých oborů lidské činnosti, vyvolávající války a vnitřní boje o držení moci, povrchní revoluce, které pouze zaměňují tyrany a na konec této evoluce nevyhnutelně - smrt! Nebo na kusy rozbité státy a nový život znovu počínající v tisících a tisících středisek na zásadě vytrvalé iniciativy jedince a skupin, na zásadě volné dohody.“

„Nezáleží na tom co je v naší hloubce naší duše a jací opravdu jsme. Ale na tom jak hluboce žijeme myslíme ve svém okamžiku a co tomu okamžiku daváme a jak ho vnímáme. Protože co když je nikdo extra zlí manipulátor a prostě si to nepřipustí ale žije dobrý život protože. Ostatní okolo neřeší okamžiky ale víc činností které vedou ke zlosti protože jsou extra nepodstatný. A tím jak dělají čin bez vnímaní okamžiku. Pak čas a myšlenka v okamžiku strací na hodnotě tím že nebyla hluboká ale povrchní bez většího efektu na vnímání myšlení. A pak nemají náhodou všichni problém z vnímáním myšlením vědomě okamžiku. A ten zbytek jsou jen duševně psychicky kyborgové prostě umělé myšlení reálné tělo co složí těm co jsou v okamžiku myšlením vědomí.“

„Bylo by hloupé, kdybych říkal: ano, změníme písní svět.“

„Lidstvo v každé době plodí ďábelské šílence a svůdné představy útisku. Úkolem státnictví je zabránit tomu, aby se vyšvihli k moci, a udržet funkční mezinárodní uspořádání, které je může – pokud se k moci dostanou – zastrašit. Toxická směs povrchního pacifismu, geopolitické nerovnováhy a nejednoty spojenců však těmto silám v meziválečném období dala volnou ruku. Evropa poučená třemi sty lety konfliktu vybudovala mezinárodní řád – a pak ho odhodila, protože její vůdcové nerozuměli při vstupu do první světové války důsledkům svého počínání, a i když nyní chápali, jaký by byl dopad další hromadné katastrofy, zalekli se závěrů, k nimž je toto nahlédnutí mělo přimět. Kolaps mezinárodního pořádku, k němuž v této době došlo, byl v zásadě rezignací či přímo sebevraždou. Evropa opustila zásady vestfálského urovnání, zdráhala se uplatnit sílu, jež by byla nezbytná k obhajobě deklarované morální alternativy, a nyní ji stravovala nová válka, jejíž konec s sebou znovu přinesl nutnost nově pojmout uspořádání kontinentu.“