Josef Sudek citáty

Josef Sudek foto

23   7

Josef Sudek

Datum narození: 17. březen 1896
Datum úmrtí: 15. září 1976

Josef Sudek byl významný český fotograf pražských motivů, ateliérových aranžmá, zátiší, reportáže, krajiny i reklamy. Začal fotografovat ve svých 17 letech. Svá vrcholná díla vytvořil ve zralém věku - poté, co rezignoval na vlivy moderních proudů. Ve 30. letech odrážely jeho fotografie především vnější svět a teprve od 40. let našel obratem k sobě samému svou nezaměnitelnou tvůrčí podobu, díky které je známý i v zahraničí. Tehdy začaly vznikat jeho proslavené pohledy z okna ateliéru a pozoruhodná zátiší, oboje zpracované kontaktním otiskem různě velkých negativů na pozitiv. Sudkovu práci nepřerušila ani válka ani poválečný vnější tlak, který nutil umělce řídit se doktrínou socialistického realismu. V té době se Sudek naopak vrátil k piktorialismu a v řadě svých prací předjímal pozdější vývoj fotografie k postmoderní syntéze, aby se tak stal stále živým zdrojem inspirace pro další generace. Spolu s Františkem Drtikolem a Jaromírem Funkem patří k nejvýznamnějším českým fotografům období mezi první a druhou světovou válkou. Je zároveň výjimečný avantgardní fotograf v Evropě.


„V černobílé fotografii hraje světlo a stín. Jaké budou zákonitosti v té barevné, to já zatím nevím. A taky nevím, jestli se k tomu někdy dostanu. Ty zákony však budou jiný. Ale v černobílý fotografii, v té nuanci, která se odehrává mezi největším stínem a největším světlem, to může být i bez slunce. Hlavně, aby se tam, jak v tom světle, tak v tom stínu, něco odehrávalo! S tím musíte počítat. To je vlastně takové to kouzlo černobílé fotografie. Vona třeba zdánlivě efektní nebude, ale pořád vás k ní bude něco přitahovat!“

„No, barevná fotografie, to by mě teda zajímalo. Ale jak se dělá, to je zatím pro mě moc komplikovaný.“


„Kdepak hlídat pořádek, půl života je pryč.“

„Když jsem byl mladej, tak jsem byl blbej. Moc jsem si myslel. Naštěstí jsem to neříkal nahlas. Kdybych to vykřikoval, tak ozvěna by mě děsila dodnes.“

„Vy sice můžete tak trochu vytušit, že tahle kompozice sice nebude tak akorát, podle foršriftu, ale vono to třeba dělá celek. To se vám stane, když se tím budete dýl zabejvat. Pochopitelně. “

„Kdybych já tu barevnou fotografii moh´ dělat, to bych byl radši, kdyby to vypadalo tak, jak já bych to chtěl! Vona ta moje barva by asi byla moc chudá. Oni by řekli, vždyť tam žádnou barvu nemá! Ale to já bych naopak chtěl, aby to dělalo jen takový nějaký dojem něčeho.“

„Já se neučil moc dobře. Říkali mi, že rostu pro šibenici. V lepším případě, že budu pasákem. To mě nelekalo, bejt pasákem. Co může bejt hezčího než povolání na čerstvým vzduchu.“

„Když chce člověk něco dokázat, musí někam chodit na švestky. Já chodil třeba k Fillovi. Rozuměl malování a kumštu vůbec, tak jsem se mu jednou přiznal, že se mi nejdřív líbily vlastenecký kejče a pak jsem teprve došel k Picassovi. Filla se tenkrát usmál a povídá:, No, horší by to bylo obráceně!“


„Válka mi zničila ruku, pak jsem o ni přišel. To víte, radost jsem neměl. Ale utěšoval jsem se aspoň tím, že jsem nepřišel o kebuli.“

„Atmosféru mám nejradši, když to není moc jasný, protože jinak to je jako vyřezaný z papíru. To nemám rád.“

„Když se tím zabýváte dýl, potom si začnete kompozici měnit podle svýho. Ovšem vzhůru nohama to zase postavit nemůžete, to by bylo trochu zoufalý. A vyšlo by to špatně. “

„Barevná fotografie má dvě nevýhody: je to nestálý a člověku vychází ne to, co chce, ale protipól toho, co chce.“


„Půvab všeho je v záhadnosti.“

„Ovšem vono to má tu nevýhodu, že to málokdy takhle vyjde, víte? Ale když už, tak spíš to hodně zamlžený, než moc vostrý!“

„Sudek na Karla Nováka vzpomínal takto: Když jsem se pak dostal na státní grafickou školu, byl to novej svět. Profesor Karel Novák byl nóbl pán, inteligentní, to se hned poznalo, protože snášel moje výroky o prdelích, jak mi zůstaly ve slovníku z války. Taky se mi na něm líbilo, že ukazoval sbírku fotografií a nic k tomu neříkal. To je přece krásný, když se k fotografiím nic neříká..."“

„Možná, že to říkám trochu nesrozumitelně, ale prostor ve fotografii je omezen formátem. Ten se naučíte, když to uvidíte na matnici. Poměr formátu je dvě ku třem. Vy to vidíte jináč, když se díváte okem, a vidíte to potom jinak na určitý ploše, v určitý velikosti. Ta vám napoví, jestli ten motiv je správnej, nebo není správnej. Ovšem nesmíte při tom bejt slepej a hluchej. To potom neuvidíte nic!“

Podobní autoři

Citát se vám libí,
sdílejte ho s přáteli na .