„​Nastal nový rok 39,
tribunál se sešel.
„Teď mluv a haj se!“
na mě zakřičel.

​Povrchní pohled se na mě shora valí,
jak povodeň, co jim domovy teď boří,
a voda všechno uzamkne.
Jako když pohraničí hraničář má pod palcem.

​Pod palec se však moc nevejde –
jen špína, nemoci… a bambusové plátky.

​Teď stěžují si na bolest,
ale kam poděla se theny ta má?
Ani si nevzpomněli.

​Každý myslí jen sám na sebe,
jak psáno v telefonním seznamu.
Nikdo nikomu skutečně nepomůže –
tak jako já jim.
Svět asi bohužel fakt už nezměním.

​A tak strach, bolest a utrpení
se dál šíří jako tubera.
A jak se říká: není nic horšího
než double tubera.

​Jako radioaktivita
i vy jste neviditelným nepřítelem,
za falešným úsměvem jen čistá nelidskost.
Exponenciálně všude roste,
tichá a ničivá.

​Avšak vy sami se zahubíte –
jako bomba, co právě vybuchla.“

Témata

povodeň , bolest , novost , seznam , skutečnost , lidskost , nepřítel , moc , palec , pohraničí , falešnost , dál , ničivost , fakt , faktum , utrpení , val , voda , povrchnost , rok , viditelnost , špína , domov , svět , šíře , strach , bomba , ticho , úsměv , mluva , tribunál , plátek , pohled