Vyhledávání

„Kvapí-li láska v královském kočáře
středem Elysejských polí,
co už můžeš dělat?
Jen zrychlit tep a naskočit
v příslibu pošetilé noci“

„Mám rád ty, kdo jsou věrni nějakému místu, nějakým idejím, kteří jsou pyšní na svoji minulost. Vlastenectví mi nevadí, pokud není agresivní a je výrazem lásky k něčemu, co je nám blízké.“

„Měl jsem dva Zlaté Retrívry. Každý byl jiný, ale jejich láska ke mně byla naprosto identická. Nemine den, abych se neusmál při vzpomínce na ně.“

„Nikdy nedělej rozhodnutí z pozice strachu, protože to nikdy nemůže dopadnout dobře. Jediné správné rozhodnutí je rozhodnutí srdcem- z pozice lásky.“

„Láska je jako dvousečný meč. Když tě zasáhne svou lepší čepelí, je to ráj. Ale ráj se také časem může změnit v peklo, pokud si spleteš strany meče.“

„V mém životě vládli tři vášně, jednoduché, ale ohromně silné: touha po lásce, hledaní poznání a nesnesitelná lítost pro utrpení lidstva.“

„Nejsou to peníze co nás činí skutečně bohatými. Je to jednoduchost láska soucit přátelství hodnota a rodina. Tyto hodnoty činí náš život upřímě bohatým.“

„Někteří lidé vás nebudou mít rádi bez ohledu na to, co děláte, a jiní lidé vás nepřestanou milovat, ať děláte cokoliv. Běžte tam, kde je láska!“

„Každý chce být milován, ale když láska odejde, jeho svět se zhroutí. Když mi odejde múza, stačí jen počkat – časem se vrátí. S tím rozdílem, že to nebolí.“

„O historickém románu dalo by se mnoho povídati a disputovati. /…/ Než tolik myslím, pokud historický román vyhoví modernímu pokroku ve vědách a umění, pokud především bude šetřiti plné pravdy a pravdivosti, ovšem na umění nezapomínaje, potud bude vždycky oprávněn a udrží se přese všechny útoky, tak jako že pravá historická malba nedá se zapuditi a zničiti třeba sebe věrnějším malováním všední a sprosté přítomnosti. A pak /…/ nám jmenovitě je nezbytně třeba živého připomínání naší minulosti. To nás sílí, osvěžuje, vzpružuje. Litujeme sice, že tu tam se někdo při tom nudí; ale sta srdcí se při tom zahřeje a rozehřeje. — /…/ Je pravda, najdeme mnoho tendence – /…/ Ale nejen u nás, jinde také. A také pravda, že jí začasté umění trpí. Ale jsme v zápase, a bojujeme o život. A život národa nade všecko. Pro něj musí všecko zápasit, i umění.“

„Je zřejmé, že podřízený může s opatrností podle pravidla lásky napravovat bloudícího výše postaveného a uvádět opět na cestu pravdy. Nebo kdyby výše postavený zbloudiv z pravé cesty se stal kořistí lupičů nebo se ocitl v nebezpečí smrti, měl by jej poddaný vysvobodit a tak jej zachránit před nebezpečím. Tím spíše je jeho povinnost, když výše postavený, který se dostal na mravní scestí, se stává kořistí démonů a ocitá se v nebezpečí nejhorší smrti hříšníků. Jestli by se výše postavený radoval v prvém případě, proč by se tím neradoval v případě druhém? Připouští-li strážného v prvém případě, proč ho nepřipouští v případě druhém?“

„Takže ano, měla své vady, ale co znamenají drobné kazy, když jde o záležitosti srdce? Milujeme to, co milujeme. Rozum do toho nemá co mluvit. Svým způsobem je právě nerozumná láska ta pravá. Každý dokáže něco milovat, protože… To je snadné stejně jako strčit si minci do kapsy. Ale milovat navzdory…Znát chyby a i k těm chovat lásku. To je vzácné a ryzí a dokonalé.“

„Hlavní je, že mám děti. Když k tomu občas dostanu ještě nějakou roli, jsem vlastně šťastný člověk.“

„Náboženské symboly jsou fenomény života, prostě skutečnostmi, nikoli názory. Když církev po takovou a takovou dobu lpí na tom, že Slunce obíhá kolem Země, ale v 19. století toto hledisko opouští, pak se může v tomto ohledu odvolat na psychologickou pravdu, že pro miliony lidí vskutku Slunce obíhalo kolem Země a teprve v 19. století dosáhlo větší množství lidí takové jistoty intelektuální funkce, že mohli uznat důkazy o planetární povaze Země. Bohužel neexistuje žádná pravda bez lidí, kteří ji chápou.“

„Jsme předmětem experimentu, který mě nemálo zajímá. Nemůžeme se za těchto okolností obejíti na chvilku bez společnosti našich kmoter – míti své vlastní myšlenky, jež by nás povzbuzovaly? Konfucius má pravdu: „Ctnost nezůstává opuštěným sirotkem; musí nezbytně míti sousedy.““

„Nevěřte hercům, kteří říkají, že se nebojí obecenstva. Není to pravda. My se vás vždycky trochu bojíme, jedni více, druzí méně; to konečně záleží na druhu a stavu našich hereckých nervů. A ty jsou, můžu říct z vlastní zkušenosti, poněkud labilnější.“

„V románech se dá najít emocionální pravda, kterou jinde nenajdete. Abyste napsali román, musíte se vžít do role jiného člověka. Nepíšete sami za sebe, ale za někoho jiného – taková proměna v někoho jiného je pramen divů.“

„V tomhle případě nelpí důkazní břemeno na nás [ateistech]. My neříkáme, že nevíra v Boha vás učiní lepšími nebo mravnějšími. My odporujeme těm, kdo říkají, že víra v jakousi neprokazatelnou nadpřirozenou bytost vás učiní mravnějšími. A o tom víme, že to není pravda.“

„"Jseš ten nejlepší člověk, kterého jsem kdy potkal," řekl jsem jí.
Pevně mě objala: "To je naprosto úžasný."
I to byla pravda.
Někdy se bůh nad člověkem smiluje a možná si dokonce řekne: "Tak to stačí, ať ten parchant vidí, jaký by to mohlo být. Jak si žijí vyvolení."“