mila3

„Když vám nečekaně zemře osoba blízká a drahá, neztratíte ji najednou; ztrácíte ji postupně a dlouho - jak plyne čas, přestanou jí docházet dopisy, z polštářů vyvane její vůně a nakonec se vytratí i její šaty ve skříni a prádelníku. Stále přibývá částí, které z ní postrádáte. A jednou přijde den, kdy zvlášť silně pocítíte, že vám nějaká určitá část chybí, a tehdy si uvědomíte, že je pryč, navždycky - a pak zas přijde další den a další určitá chybějící část.“

John Irving (1942) americký romanopisec a scenárista

„Smrt je jen práh, přes něhož všichni vcházíme do ticha, když srdce dotluče. A s posledním výdechem nás čeká mír.“

Noah Gordon (1926) americký spisovatel

„Je lepší zemřít na AIDS od hezký holky než na infarkt od blbýho šéfa.“

Neznámý autor

„Smrt je někdy trestem, často darem, pro mnohé dobrodiním.“

Seneca (-4–65 př. n. l.) římský filozof

„Každý lidský život končí stejným způsobem. Je jen detail jak žil a jak zemřel, to odlišuje jednoho člověka od druhého.“

Ernest Hemingway (1899–1961) americký spisovatel a novinář

„Nejlepší smrt má ten, kdo umíraje je oplakáván svými.“

Seneca (-4–65 př. n. l.) římský filozof

„Náš nejsmutnější okamžik? Není to naše smrt, ale smrt někoho, koho z celého srdce milujeme“

Adel_fake_Smile

„Jak může být smrt zlá, když v její přítomnosti o ní nevíme?“

Diogenés Ze Sinópy (-404–-322 př. n. l.) starověký řecký filozof, jeden ze zakladatelů filozofie cynismu

„Den co den na mysli smrt, vyhnanství a vůbec všechno, co se zdá hrozné, ale nejvíce ze všeho smrt! A nikdy nebudeš ani na nic nízkého pomýšlet, ani po ničem příliš toužit.“

Epiktétos (50–138) starověký filozof

„Musím zemřít; musím tedy přitom také vzdychat? Musím se dát spoutat; ale musím přitom také naříkat? Musím jít do vyhnanství; kdo mi tedy brání jít s úsměvem, s dobrou myslí a lehkým srdcem?“

Epiktétos (50–138) starověký filozof

„víš proč naděje umírá poslední? protože naděje je virtuální děvka, nikdy ti nedá právě tady a teď. až pak, až příště. do ucha ti vylizuje švarnou budoucnost, s jedním ukazovákem zapíchnutým na daleký horizont, s druhým vraženým do oka. naděje nikdy neumírá, protože smrt nemá na takové trajdy čas.“

Hana Andronikova (1967–2011) česká spisovatelka a dramatička

„Na začátku jsme byly zoufalé druhy. Potřebovali jsme věci, a když jsme je měli, byli jsme spokojení; byli jsme najezení a přežili jsme. Tyto věci nás zachránily, věci jako jídlo, zbraně, přístřeší. Ale po věcích bojů, které jsme vyhrávali, nás staří nebožtíci nechali samotné. Naši předkové zemřeli na zkažené zuby a hladovění a nemoci. Naši předkové se tlačili dozadu a vyhráli.
Ale my pokračovali!
Jedli jsme více, jako kdybychom se chystali hladovět! Nadále jsme bojovali, i když staří nepřátelé už byli pryč! Nepřestali jsme ničit životní prostředí, přestože jsme ničili především sebe. Stavěli jsme velká města, velké průmysly, velké systémy. Tyto systémy nás měly krmit, ale místo toho zabíjejí zvířata, půdu a nás. Tyto systémy nás měly chránit, ale místo toho ničí naše ovzduší a naši vodu. Tyto systémy nám měly sloužit, ale místo toho nás zabíjejí. A my stále jednáme jako jednali naši předkové; jsme chamtiví pro jídlo, ničíme přírodu, zabíjíme zvířata a sami sebe! Udržujeme systémy, které nefungovaly příliš dlouho. Tyto systémy nás zabíjejí. Tyto systémy zabíjejí vše.
Tyto systémy selhávají. Nechte je selhat.“

Moby (1965) americký hudebník, DJ a fotograf

„Jak krásná je smrt toho, kdo hodně miloval!“

Francesco Petrarca (1304–1374) italský učenec a básník

„Věří také, že musíme respektovat přání jednotlivce, který se rozhodl přestat brát potravu a usadil se venku, aby ukončil svou pozemskou existenci. Nevěří, že smrt způsobená nemocí nebo úrazem je přirozená. Konec konců není přece možné zabít něco, co je věčné, a člověk nemůže zabít, co sám nestvořil. Tento názor souvisí s jejich vírou ve svobodnou vůli. Duše se svobodně rozhodne přijít. Proč by tedy mělo být spravedlivé zakázat jí odejít? Nejde o osobní rozhodnutí provedené v naší zjevné skutečnosti, ale o věčné rozhodnutí provedené vševědoucí součástí naší bytosti na rovině věčnosti.
Věří, že nejpřirozenější způsob, jak odejít z lidské zkušenosti, je uplatnit svobodnou vůli a právo na volbu. Když jeden z nich dosáhne věku 120 nebo 130 let a začne ho vzrušovat myšlenka na návrat do věčnosti, otáže se Božské Jednoty, zda je to v zájmu Nejvyššího Dobra a uspořádá slavnost na počest svého života.
Národ Opravdových Lidí po staletí pronáší k novorozencům jednu a tutéž větu a každý z nich tedy po narození slyší stejná první slova: „Milujeme tě a budeme ti na tvé cestě nápomocni.“ Při poslední oslavě obejmou jeden po druhém odcházejícího a opakují tutéž větu. Při příchodu na tento svět slyší totéž, jako když ho opouští! Pak se odcházející posadí do písku a doslova vypne své tělo. Zemře během dvou minut. Nikdo ho neoplakává a nikdo netruchlí.“

Marlo Morgan kniha Poselství od protinožců

„První známkou začínajícího poznání je touha zemřít.“

Franz Kafka (1883–1924) český spisovatel židovského původu

„Den za dnem, léto za létem, a nakonec smrt.“

Alois Jirásek (1851–1930) český spisovatel

„Zemřít není tak strašné, jako žít s člověkem, kterého nemilujeme.“

Samuel Butler (1612–1680) básník a satirik

„Jsou jen dvě možnosti. Buď zemřeš, nebo jdeš pořád dál. Žádná další neexistuje. Věci, které postrádají smysl, jsou ty nejkrásnější.“

Elena Ferrante (1943) italská spisovatelka (pseudonym)

„Utrpení sebevrahů jsou nesnesitelná a krutá, krutější než smrt, nelze je unést, nelze je přežít…“

Dalibor Pešek