Francesco Petrarca citáty

„Největší závist vzniká vůči těm, kteří vlastní silou vzlétli a tak unikli ze společné klece.“

—  Francesco Petrarca

„Jen malou vášní plá, kdo vyslovit ji může.“

—  Francesco Petrarca

„Až uvidíš, kolik lidí tě předešlo, uvaž, kolik jich jde za tebou.“

—  Francesco Petrarca

„Své přátele dělím na ty, které obdivuji, na ty, které ctím, a na ty, s nimiž mám soucit.“

—  Francesco Petrarca

„Nejvíce nenáviděni jsou ti, kteří se dostanou vlastní silou ze společné klece.“

—  Francesco Petrarca

„Jsou city, které se nedají vyslovit jinak než mlčením.“

—  Francesco Petrarca

„Šlechticem se člověk nerodí, stává se jím.“

—  Francesco Petrarca

„Dva milostné dopisy se píší nejhůř - první a poslední.“

—  Francesco Petrarca

Varianta: Dva milostné dopisy píšeme těžko - první a poslední.

„Neuznávám jiné rozkoše, než učit se.“

—  Francesco Petrarca

Varianta: Neuznávám jiné rozkoše než učit se.

„Knihy nemají být nářadím, které by zdobilo dům, nemají býti cenným zbožím, nýbrž mají býti zásobnicí, která živí ducha.“

—  Francesco Petrarca

„Opravdu bych si přál, abych mohl říci, že jsem nikdy nepodlehl svodům těla, ale lhal bych, kdybych to tvrdil.“

—  Francesco Petrarca

„Kdo se snaží svou náruživost uzdou rozumu ovládati poznávaje, že povznáší se nad zvíře jenom tou měrou, kterouž užívá svého rozumu: totě pravý člověk.“

—  Francesco Petrarca

Zdroj: [Novák, Jan Václav, Vorovka, Karel, Kniha moudrosti, sborník aforismů a sentencí peadagogických, Bursík a Kohout, 1892, 4, česky]

„Říkej: "víc dělat nechci" místo "víc dělat nemohu".“

—  Francesco Petrarca

„Zem, kde dny i v létě jsou mlhavé a krátké, rodí lid, jenž neví, že smrt je bolestná.“

—  Francesco Petrarca

„Jen své nitro důkladně prozkoumej a zjistíš, že vše, co znáš, je ve srovnání s tím, co neznáš, jako potůček, který vysychá za letních veder, ve srovnání s oceánem. (…) Kolik je v přírodě věcí, k jejichž pojmenování nám chybějí příslušná slova!?“

—  Francesco Petrarca

„O Avignonu: Je to stoka, do níž se vlévají všechny neřesti a nečistoty světa. Pohrdá se tam Bohem, uctívají se tam peníze, pošlapávají se tam zákony božské i lidské. Všechno tam čpí lží: vzduch, země, domy, a hlavně ložnice.“

—  Francesco Petrarca

Zdroj: [Nejedlý, Martin, Fortuny kolo vrtkavé, Praha, 2003, 191, česky]

„Rarely do great beauty and great virtue dwell together.“

—  Francesco Petrarca, kniha De remediis utriusque fortunae

De remediis utriusque fortunae (1354), Book II

„A short cut to riches is to subtract from our desires.“

—  Francesco Petrarca

„There is no lighter burden, nor more agreeable, than a pen. Other pleasures fail us or wound us while they charm, but the pen we take up rejoicing and lay down with satisfaction, for it has the power to advantage not only its lord and master, but many others as well, even though they be far away — sometimes, indeed, though they be not born for thousands of years to come.“

—  Francesco Petrarca

Letter to Giovanni Boccaccio (28 April 1373) as quoted in Petrarch : The First Modern Scholar and Man of Letters (1898) edited by James Harvey Robinson and Henry Winchester Rolfe, p. 426
Kontext: Continued work and application form my soul's nourishment. So soon as I commenced to rest and relax I should cease to live. I know my own powers. I am not fitted for other kinds of work, but my reading and writing, which you would have me discontinue, are easy tasks, nay, they are a delightful rest, and relieve the burden of heavier anxieties. There is no lighter burden, nor more agreeable, than a pen. Other pleasures fail us or wound us while they charm, but the pen we take up rejoicing and lay down with satisfaction, for it has the power to advantage not only its lord and master, but many others as well, even though they be far away — sometimes, indeed, though they be not born for thousands of years to come. I believe I speak but the strict truth when I claim that as there is none among earthly delights more noble than literature, so there is none so lasting, none gentler, or more faithful; there is none which accompanies its possessor through the vicissitudes of life at so small a cost of effort or anxiety.