Alan Alexander Milne citáty

strana 5

„Slib mi, že na mě nikdy nezapomeneš, protože kdybych si myslel, že zapomeneš, nikdy bych neodešel.“

„Pú, jak se píše láska? Láska se nepíše Prasátko, tu cítíš.“

„Sníme abychom nemuseli být dlouho jeden bez druhého. Pokud o sobe vzájemně sníme, můžeme být neustále spolu.“

„Jednou z výhod neuspořádanosti je, že člověk neustále činí vzrušující objevy.“

„Někteří lidé se příliš starají. Myslím, že se to nazývá láska.“

„Já ho nepotřebuju, ale je vždycky dobře vědět, kde jsou naši přátelé a příbuzní; ať je potřebujeme nebo ne.“

„Přátelství, řekl Christopher Robin, je velmi uklidňující věc, kterou máme.“

„Pů věděl, co chce říci, ale protože byl jen hloupoučký medvídek, nevěděl, jak to říci.“

„Jestli někdy přijde den, kdy nebudeme moci být spolu, udrž mě ve svém srdci. Zůstanu tam navždy.“

„Jak by jsi správně vyhláskoval slovo ‚láska‘? – zeptalo se Prasátko
Láska se nehláskuje, ale cítí.“

„Co je za den?
Je dnes, odpovědělo Prasátko.
Můj oblíbený den, řekl Pú.“

„Jednomu není tak veselo jako dvěma, kteří mohou držet spolu.“

„Slib mi, že si vždy budeš pamatovat, že jsi odvážnější, než věříš, silnější, než se zdáš a chytřejší, než si myslíš.“

„Nepodceňujte hodnotu nicnedělání, jen kráčet dál, poslouchat všemu, co nemůžete slyšet, a být v klidu.“

„Jestli mluvíš k nějaké osobě a ta vypadá, že tě neposlouchá, buď trpělivý. Může to být jednodušše tím, že má trochu chmýří v uchu.“

„Láska je učinit pár kroků zpět a možná ještě více… aby byla dána cesta ke štěstí člověka, kterého milujete.“

„Prasátko zezadu přicházelo k medvídkovi Pú.
"Pú!" zašeptalo.
"Ano, Prasátko?"
„Nic,“ řeklo Prasátko a vzalo medvídka Pú za ruku. „Chtěl jsem si být jistý.“

„Někteří lidé mluví se zvířaty. Ne mnoho jich naslouchá. To je problém.“

„Přestali jste někdy myslet a zapomněli znovu začít?“

„Věřil jsem v navždy, ale navždy je příliš dobré na to, aby to byla pravda.“

„Trochu ohleduplnosti, trochu myslet na jiné, v tom je celý ten rozdíl.“

„Jaké mám štěstí, že mám něco, s čím je velmi těžké se rozloučit.“

„Je strašně těžké být statečné, když jsem jen takové malé.“

„Plevele jsou také květy, jakmile je poznáte.“

„Jednoho dne, pomyslel si, že půjde a navštíví Eeyora, protože ho včera neviděl.“

„Lidé říkají, že nic není nemožné, ale já nic nedělám každý den.“

„"Když se ráno probudíš, Pú," řeklo konečně Prasátko, "co je tvá první myšlenka?"
"Co bude k snídani," řekl Pú. "A co tvoje, Prasátko?"
"Co se dnes asi stane zajímavého," řeklo Prasátko.
Pú zamyšelně přikývl.
"To je totéž," řekl."“

„Nemůžeš zůstat v rohu lesa a čekat, až přijdou ostatní. Někdy se za nimi musíš vydat sám.“

„Prasátko si všimlo, že i když měl velmi malé srdce, dokázalo pojmout poměrně velké množství vděčnosti.“

„Když vidíte někoho obouvat si své velké boty, můžete si být docela jistí, že se blíží dobrodružství.“

„Věděl jsem, že když se s tebou setkám, přijde i dobrodružství.“

„Jestli je všechno medem a jestli jsem tím, co jím, musím být vytvořený z medu… A život je velice sladký!“

„Někdy, když stojíte na spodní lávce mostu a nakloníte se, abyste se podívali, jako řeka pomalu teče pod vámi, najednou se dozvíte vše, co jste měli vědět.“

„Když mluvíte s medvědem s velmi malým mozkem, pamatujte, že dlouhá slova ho mohou obtěžovat.“

„Jednou z výhod neuspořádanosti je, že člověk má vždy překvapivé objevy.“

„Otočila se ke slunečnímu světlu
A zavrtěla žlutou hlavou,
A zašeptala svému bližnímu:
Zima je mrtvá.“

„Je zábavnější mluvit s někým, kdo nepoužívá dlouhá, obtížná slova, ale spíše krátká, snadná jako „Co takhle oběd?“

„Tady je Edward Bear, který nyní sestupuje dolů, narazil, narazil, narazil do zadní části hlavy za Christophera Robina.“

„Pak byste si přečetli knihu Sustaining Book, která by pomohla a utěšila klínového medvěda ve Velké těsnosti.“

„Pro nevzdělaného je A jen tři čárky.“

„Organizace je to, co děláte, než něco uděláte, takže když to uděláte, není to všechno smíšené.“

„Pokud zasadím včelí plást před můj dům, pak vyroste v úl.“

“He could see the honey, he could smell the honey, but he couldn’t quite reach the honey.”

“The Dormouse looked out, and he said with a sigh:
"I suppose all these people know better than I.
It was silly, perhaps, but I did like the view
Of geraniums (red) and delphiniums (blue).”

“It looks like a bothering sort of day.”

“And how are you?", said Winnie-the-Pooh. (…)
"Not very how", he said. "I don't seem to have felt at all how for a long time.”

“But the most important thing is, even if we're apart, I'll always be with you.”

“When speaking to a Bear of Very Little Brain, remember that long words may bother him.”

“And now all the others are saying, "What about Us?" So perhaps the best thing to do is to stop writing Introductions and get on with the book.”

“It was just as if somebody inside him were saying, "Now then, Pooh, time for a little something."”

“They're changing guard at Buckingham Palace —
Christopher Robin went down with Alice.
They've great big parties inside the grounds.
"I wouldn't be king for a hundred pounds",
Says Alice.”

“I shouldn't be surprised if it hailed a good deal tomorrow", Eeyore was saying. "Blizzards and what-not. Being fine today doesn't mean anything. It has no sig - what's that word? Well, it has none of that. It's just a small piece of weather.”

“Isn't it funny
How a bear likes honey?
Buzz! Buzz! Buzz!
I wonder why he does?”

“You only blinched inside," said Pooh, "and that's the bravest way for a Very Small Animal not to blinch that there is.”

“Owl took Christopher Robin's notice from Rabbit and looked at it nervously. He could spell his own name WOL, and he could spell Tuesday so that you knew it wasn't Wednesday, and he could read quite comfortably when you weren't looking over his shoulder and saying "Well?"”

“Owl was telling Kanga an Interesting Anecdote full of long words like Encyclopædia and Rhododendron to which Kanga wasn't listening.”

“Here is Edward Bear, coming downstairs now, bump, bump, bump, on the back of his head, behind Christopher Robin. It is, as far as he knows, the only way of coming downstairs, but sometimes he feels that there really is another way, if only he could stop bumping for a moment and think about it.”

“"Shall I look too?" said Pooh, who was beginning to feel a little eleven o'clockish. And he found a small tin of condensed milk, and something seemed to tell him that Tiggers didn't like this, so he took it into a corner by itself, and went with it to see that nobody interrupted it.”

“Nearly eleven o'clock," said Pooh happily. "You're just in time for a little smackerel of something.”

“If I plant a honeycomb outside my house, then it will grow up into a beehive.”

“The more he looked inside the more Piglet wasn't there.”

“"H– hup!" said Roo accidentally.
"Roo, dear!" said Kanga reproachfully.
"Was it me?" asked Roo, a little surprised.”

“Tell the innocent visitor from another world that two people were killed at Serajevo, and that the best that Europe could do about it was to kill eleven million more.”

“Here is Edward Bear, coming downstairs now, bump, bump, bump, on the back of his head, behind Christopher Robin.”

“Piglet took Pooh's arm, in case Pooh was frightened.”

“Piglet looked up, and looked away again. And he felt so Foolish and Uncomfortable that he had almost decided to run away to Sea and be a Sailor, when suddenly he saw something.”

“Yes," said Tigger, "they're very good flyers, Tiggers are. Strornry good flyers.”

“Pooh said good-bye affectionately to his fourteen pots of honey, and hoped they were fifteen; and he and Rabbit went out into the Forest.”

“Kanga said to Roo, "Drink up your milk first, dear, and talk afterwards." So Roo, who was drinking his milk, tried to say that he could do both at once… and had to be patted on the back and dried for quite a long time afterwards.”

“"Well," said Pooh, "what I like best—" and then he had to stop and think. Because although Eating Honey was a very good thing to do, there was a moment just before you began to eat it which was better than when you were, but he didn't know what it was called.”

“Pooh looked at his two paws. He knew that one of them was the right, and he knew that when you had decided which one of them was the right, then the other one was the left, but he never could remember how to begin.”