Albert Camus: Citáty o lidech

„Není-li člověk milován, prostě jen nemá štěstí. Nemiluje-li, je to neštěstí.“

„Přivést k zoufalství duši mladého člověka je zločin, který překonává všechny ostatní zločiny.“

„Všichni lidé nacházejí v životě něco příjemného. A to jim pomáhá dál žít. Právě k tomu se uchylují, když jsou u konce svých sil.“

„Abychom světu porozuměli, musíme se od něj občas odvrátit. Abychom byli prospěšnější lidem, je třeba si je chvilku držet od těla.“

„Pokušení společné všem inteligentním lidem: cynismus.“

„Existuje pouze jediný případ čistého zoufalství. A to zoufalství člověka odsouzeného na smrt.“

„Lidé mají dvojí tvář: nemohou milovat bez toho, aby přitom nemilovali sami sebe.“

„Své zásady by si člověk měl šetřit pro velké příležitosti.“

„Pravidlo: nejdříve pátrat po tom, co je v každém člověku hodnotné.“

„Mluvil jste o posledním soudu. Dovolte, abych se tomu zasmál. Očekávám ho klidně: poznal jsem něco horšího: soud lidí.“

„Všichni lidé mají ve svém životě sladkost. To jim pomáhá jít dál. K ní se obracejí, když se cítí příliš vyčerpaní.“

„Nikdo si neuvědomuje, že někteří lidé vynakládají obrovské množství energie jen proto, aby byli normální.“