Andrej Alexejevič Amalrik rusky Андре́й Алексе́евич Амальри́к byl ruský disident, spisovatel a publicista.
Studoval historii na Lomonosovově univerzitě, odkud byl roku 1963 vyloučen za seminární práci obhajující normanskou teorii. V letech 1965-1966 byl vypovězen na Sibiř za příživnictví. Po návratu do Moskvy pracoval jako externista v tiskové agentuře Novosti. Psal hry ve stylu absurdního dramatu, spolu s Pavlem Litvinovem poskytli západním novinářům údaje o perzekuci sovětských disidentů, poté byl z agentury propuštěn a pracoval jako listonoš. V roce 1969 napsal esej Přežije Sovětský Svaz rok 1984? , v níž přišel s provokativní myšlenkou, že SSSR je země vnitřně nestabilní kvůli zaostávající ekonomice a národnostní roztříštěnosti, takže větší krize, za jakou Amalrik pokládal Čínsko-sovětské konflikty , by mohla vést k jeho kolapsu. Za vydání této knihy byl roku 1970 odsouzen ke třem letům odnětí svobody, po odpykání trestu musel nuceně pobývat v Magadanu do roku 1975. V roce 1976 byl jedním ze zakladatelů Moskevské helsinské skupiny, následně byl zbaven sovětského občanství a donucen s manželkou Gjuzel Makudinovovou emigrovat do Nizozemska. Živil se publicistickou a přednáškovou činností, zemřel roku 1980 při autonehodě.
Osoba Andrej Alexejevič Amalrik ve Wikicitátech
„Myslel jsem, že zemřu v lágru.“
1977
Originál: (de) Ich dachte, ich würde im Lager sterben.
Zdroj: [GESTORBEN: Andrej Alexejewitsch Amalrik, 42., spiegel.de, 1980-11-17, 2015-06-18, http://www.spiegel.de/spiegel/print/d-14329644.html]
