Carl Gustav Jung: Populární citáty (strana 3)

„I ta nejmenší věc, která má smysl, má v životě větší cenu než ta největší bez něj.“

„Neexistuje žádná svědomitost bez bolesti.“

„Jen pohleďte na ty ďábelské prostředky ničení. Vynalezli je docela dobráčtí gentlemani, rozumní a vážení občané, kteří jsou přesně takoví, jaké si je přejeme mít. A když to potom všechno vyletí do vzduchu a rozpoutá se nepopsatelné peklo ničení, zdá se, že za to nikdo není zodpovědný. Prostě se to stalo, a přece to všechno udělali lidé. Ale protože je každý slepě přesvědčen o tom, že sám je jen svým velmi skromným a pramálo důležitým vědomím, které řádně plní své povinnosti a vydělává na skrovné živobytí, nikdo nechápe, že celá tato racionálně organizovaná masa, jež se nazývá stát nebo národ, je poháněna zdánlivě neosobní, neviditelnou, avšak hrozivou silou, kterou nikdo a nic nemůže zadržet. Tato strašlivá síla se ponejvíc vysvětluje jako strach ze sousedního národa, o němž se předpokládá, že je posedlý zlomyslným ďáblem. A poněvadž nikdo není schopen poznat, kde a jak silně je sám posedlý a nevědomý, promítá pak jednoduše svůj vlastní stav na souseda, a tak se stane jeho svatou povinností vlastnit největší děla a nejjedovatější plyn.“

„Vše závisí na tom, jak se na věci díváme, a ne na tom, jaké jsou samy o sobě.“

„Za činy člověka stojí osobnost, které si ještě není vědom. Jako je člověk tím, čím vždycky byl, tak už je tím, čím se stane.“

„Na hranicích logiky sice končí věda, ne však příroda, která vzkvétá i tam, kam ještě žádná teorie nepronikla.“

„Vždyť lidé dělají všechno, i to nejabsurdnější, aby unikli vlastní duši. Všechno, protože nevyjdou sami se sebou a protože jim chybí jakákoli víra, že by z jejich duše mohlo vzejít něco užitečného.“

„Na počátku je nevědomí. Všechno nové pochází z nevědomých oblastí… Psychologicky je každý kulturní pokrok rozšířením vědomí.“

„Osamělost nevzniká tím, že by člověk kolem sebe neměl lidi, nýbrž spíše tím, že jim nemůže sdělit věci, které se mu jeví jako důležité, nebo že považuje za platné myšlenky, které jiní považují za nepravděpodobné.“

„Příroda nedělá chyby. Správný a špatný jsou lidské kategorie. Přírodní proces je právě to, co je, a nic více - není to nesmysl a není to nerozumné. Fakt je ten, že my nerozumíme.“

„Fanatismus je vždy příznakem potlačené pochybnosti.“

„Hudebníci, malíři a umělci všech druhů často nedovedou vůbec myslet, protože nikdy úmyslně nepoužívají svůj mozek.“

„To, že jsem nasytil hladového, odpustil urážku a začal milovat svého nepřítele, to jsou velké ctnosti. Ale co kdybych zjistil, že nejnuznější ze všech žebráků i nejdražší ze všech utrhačů dlí v mém nitru a že jsem to já, kdo je tak potřebný almužen vlastní laskavosti a že já jsem tím nepřítelem, kterého je nutno milovat… Co potom?“

„Když slyšíte, že někdo hovoří o nějakém problému kultury nebo dokonce lidstva, musíte se vždy zeptat, kdo ten člověk je, neboť čím je problém obecnější, tím víc může člověk do jeho vylíčení,, vtajit" svou vlastní osobní psychologii.“

„Když si svůj vnitřní stav neuvědomíme, přihodí se nám navenek jako osud.“

„Když nás něco rozzlobí až do nepříčetnosti, nepřipustíme si, že příčina našeho hněvu nemusí spočívat jen mimo nás, ve věci nebo osobě, která nás rozzlobila. A tak svěřujeme věcem moc, jež nás může přivést do stavu hněvu, případně způsobit poruchy spánku nebo trávení. Předmět, na nějž jsme narazili, pak bez váhání a zábran odsuzujeme a láteříme tedy na nevědomou část sebe samých, kterou jsme promítli do rozčilujícího objektu.“

„Noci vyprávějí prostřednictvím snů příběhy, na které den zapomněl.“

„Každá forma závislosti je špatná, ať už jde o alkohol, morfium nebo idealismus.“

„Mám-li být úplný, musím mít i temnou stránku.“