František Valouch citáty

„Život je nádherný románový příběh, ale nemá smyslu pro toho, kdo neumí číst.“

„Co je láska? Verš beze slov a slovo bez básnění.“

„Co je vlastně moudrost? Kdopak ví? Spousta klasiků si na ní vylámala zuby a pak ji přežvykovala jenom holými dásněmi.“

„Kdo jednou začne psát, stane se závislým, je na tom podobně jako alkoholik nebo poživač drog. Musí tu závislost pořád prohlubovat.“

„Dny se podobají jako vejce vejci. Ale jenom zdánlivě. Z jednoho se vylíhne slepice, z druhého kohout.“

„Sedím a píši báseň
Báseň roste
zvětšuje se
Na jejím vršku pevně sedí
metafora.“

„Nádhera básně je v tom, že dává, obšťastňuje a nečiní si nároky na vděčnost ani na pochopení.“

„Na rozdíl od lidí, stromy stojí zpříma, i když jim je zle, a jsou už na umření.“

„Aby byl stůl rovný, musím verš trochu pokřivit.“