Ivan Alexandrovič Gončarov citáty

„Prohnanost je jako drobná mince, za niž si toho moc nekoupíte. Jako se s drobnými v kapse dá prožít hodinka či dvě, tak může prohnaný člověk na chvilku něco ututlat, anebo někoho oklamat a něco zpotvořit, ovšem na to, abyste obsáhli daleké obzory či pochopili východiska a výsledek něčeho opravdu podstatného, prohnanost nestačí.“

—  Ivan Alexandrovič Gončarov

„O takových lidech se sice říká, že mají rádi každého, a jsou tedy dobří, ale ve skutečnosti nemají rádi nikoho a jsou tedy dobří jen proto, že nejsou zlí.“

—  Ivan Alexandrovič Gončarov, kniha Oblomov

„Přátelství nesnáší ani otroky, ani pány. Potřebuje rovnost.“

—  Ivan Alexandrovič Gončarov

„Lest je krátkozraká, vidí dobře to, co má u samého nosu, na dálku však je slepá. A proto často upadá sama do pasti, kterou nastrojila jiným.“

—  Ivan Alexandrovič Gončarov

„O lásce se říká, že je to vrtošivý a neovladatelný cit, který přichází jako nemoc, ale i ona má jak všechno své zákony a příčiny.“

—  Ivan Alexandrovič Gončarov

„„Proč bych měl žít, a pro koho?“ zeptal se Oblomov, zvolna postupující za ní. „Po čem se mám pídit, o čem uvažovat a k čemu směřovat? Květ života opadal a zůstaly tu jen trny.““

—  Ivan Alexandrovič Gončarov

„Neví-li člověk, proč žije, může žít jen ledajak, den ze dne; je rád, že den uplynul, že přišla noc, a v spánku utopí protivnou otázku, proč žil ten den a proč bude žít nazítří.“

—  Ivan Alexandrovič Gončarov

„„Lehávejte zase na zádech,“ poradila mu, „to se nezmýlíte a nezřítíte se do propasti.““

—  Ivan Alexandrovič Gončarov

„Ve jménu pravdy snížil člověka na stupeň pouhého zvířecího organismu tím, že mu odňal druhou, nezvířecí část. V citech viděl pouze řadu krátce trvajících setkání a hrubých požitků, svlékaje je dokonce ze všech illusí, tvořících rozkoš člověka a nepřístupných zvířeti.“

—  Ivan Alexandrovič Gončarov

Strž

„To this day the Russian, though surrounded by a stern, unimaginative world of reality, loves to believe the seductive tales of antiquity. And long will it be before he will have been weaned from that belief.“

—  Ivan Goncharov, kniha Oblomov

"Oblomov", Part I Chapter V by I. Goncharov, translated by C. J. Hogarth

„[Oblomov:] "Picture a thief or a fallen woman or a cheated fool, if you like, but do not forget the rest of mankind. What about humanity, pray? Writers like yourself try to write only with the head. What? Do you suppose the intellect can work separately from the heart? Why, the intellect needs love to fertilize it. Rather, stretch out your hand to the fallen and raise him, weep over him if he is lost beyond recall, but in no case make sport of him, for he is one to whom there should be extended only compassion. See in him yourself, and act accordingly. That done, I will read you, and bow my head before you."“

—  Ivan Goncharov, kniha Oblomov

[...] "Give me man, and man alone" said Oblomov. "And, having given me him, do you try to love him."
"Oblomov", Part I Chapter II by I. Goncharov, translated by C. J. Hogarth