J. H. Krchovský citáty

„Živý a krutý sen vzbudil mne nad ránem: / jen jsme se míjeli… Sen o mém bolu / - tys byla vlaštovkou, já starým havranem / nad jedním světem, a nikdy ne spolu“

„Brno, to je pokus o město, a život tady je pokus o život.“

„Darovat znamená něčeho vzdát se / potěšit příjemce a tím i dárce / nicméně všechno je otázka vkusu… / Tak zavři oči a otevři pusu“

„Mlčela, lehce rumělá / (podle mě česky uměla)…/ udělal jsem jí z kundy prejt / …blaženě vzdychla:,, It was great!““

„Čas všechno vyléčí, tak jaké copak… / krása se promění v přesný svůj opak / srdce se zastaví a mozek vypne… / z hlediska věčnosti docela vtipné“

„…Smrt venku čeká na tuzéra/ jak láska na kost obraná… / jak přežít den až do večera? / jak přežít noc až do rána?!“

„Umírat pro lásku, nebo žít pro zradu… /zkusme to naopak – potmě a odzadu! / Nesmíš se ohlížet (viz žena Lotova)/ kdybys mě viděla, byla bys hotová“

„Neví, co říká! Začla štkát a hned pak smát se / - má to být pocta pro mě, nebo reklamace? / (nějaký pátek mám už po záruční lhůtě…) / a co tím vůbec myslela, tím:,, Miluju tě“?“

„…Dost, a už ani slov více/ nebo to skončí neštěstím/ jediná možnost – rozejít se!/ teď akorát mít ještě s kým“

„Nerad bych sahal pánubohu do svědomí / beztak je nemá, to by nebyl ani bohem / jenže můj život je mi nějak povědomý! / bylo mi někdy hůř? Ne… Ale bude, mnohem“

„Stav ducha vždy je záhadný/ ubývá slov, přibývá čárek…/ Dušičky jsou už za dva dny/ a já pro tebe nemám dárek“

„NEBE TI MOČÍ NA VLASY / pojď ke mně, bydlím blízko / vždyť celá mokrá jsi / a zas se blýsklo / pojď, než oba na kost zmoknem… / nemám mnoho místa v bytě / vyřeším to ale hbitě / vyhážeme všechno oknem / vše, co bude překážet / i květiny s vázou… / vyhážeme všechno ven / všechno půjde do hoven / všechno, včetně nás dvou“

„Za tamtím kopcem je můj dům/ má opuštěná ulita/ napospas tmě a přeludům/ aspoň ta tma mě uvítá“

„Chybíš mi…Ano, ty / dům plný prázdnoty/ plný mých povzdechů/ od sklepa po střechu // Dům plný neklidu/ z něhož už nevyjdu/ až napřed nohama/ a se mnou touha má“

„Oči jak magnety, napětí šílené / - co se jí hlavičkou (nebo čím) honí?… / ještě je čas říct: Spi! – Od této chvíle ne / … k ránu se zbláznila. Já taky. – Do ní“

„Přežil jsem tvoji zář, přežiju temnotu / přežil jsem přísliby, přežiju hrozby / mám ještě hrdost svou! Vlastně už jenom tu / protože důvod k ní s tebou jsem pozbyl“

„Vpíjím se do své tmy očima rudýma/ noc říká, že je den? Znám lepší lhářku…/ ta ale odešla… Nechápu kudyma/ vždyť nemám dveře! Jen čtyři zdi nářků“

„„A o co se to jako snažíš“ sykla
čímž uhasila ten náš Požár těl…
no, nevím, na co dosud byla zvyklá
svlíknout i ji jsem ale možná měl“

„To je moje abeceda/ že přichází hned po „A“,, Zet“/ když jsem se k prvním krůčkům zvedal/ už jsem se učil odcházet“

„Nebudu sprostý, budu vlídný/ a nesnížím se k neviau hovad/ - čekám tvůj dopis (už dva týdny…)/ abych jej mohl ignorovat“

„Kde asi dneska jsi… S někým, či sama? / já jsem už navždy sám. (Nepřišla známá…) / co asi děláš teď?… Pánbůh tě potěš / mě taky ostatně, děláš-li totéž“

„Přijdu hned! – Schoval jsem v kapse jed na krysy/ a cestou z hajzlu pak kradmo tě vočíh… / - bůh se mnou ještě má úmysly jakýsi! / a pěkně ďábelský, jak čtu v tvejch očích…“

„Hudba srdce skučí ve mně.“