Johann Wolfgang von Goethe citáty

strana 5

„Vlastním předmětem studia lidstva je člověk.“

„Psaní jest dělná zahálka.“

„Člověk zakusí, ať už je kýmkoliv, poslední štěstí a poslední den.“

„Zbytečně dlouho mluvíme, abychom odřekli: druhý slyší ze všeho jen - ne.“

„Když se diletanti snaží něco udělat, zvyknou si ospravedlňovat se tím, že jejich práce ještě není hotová.“

„Nikdy nejsme tak daleko od toho, po čem toužíme, jako tehdy, když to vlastníme.“

„Každá věc má několik příčin.“

„Humor je jedním z prvků génia.“

„Metoda nás učí získávat čas.“

„Zámožný je každý, kdo dovede spravovat co má.“

„Ten kdo nedokáže mít přehled o své minulosti v rozmezí alespoň tří tisíc let, žije jenom ze dne na den.“

„Rostlina je jako svéhlavý člověk, od něhož získáte vše, pokud se zachováte, tak jak si přeje.“

„Jsem rád, když moudří muži promlouvají, když mohu chápat, jak to vlastně myslí.“

„Co je tvou povinností? Požadavek dne.“

„Kdybychom se místo toho, jak jsme slabí a těžkopádní, jen stále probíjeli kupředu, shledali bychom často, že se i se svým loudáním a křižováním dostáváme dál než jiní se všemi svými plachtami a vesly - a - to přece dává pravé sebevědomí, když jiným stačíme, anebo je dokonce předstihujeme.“

„Učme se jen od toho, koho máme rádi.“

„Kdo, silou dobyv, silou vládne.“

„Jsem přesvědčen, že čím více Bibli rozumíme, tím je krásnější.“

„Jen si věř, pak budeš vědět, jak žít.“

„Kritika je jako bohyně Áté - pronásleduje autory, ale kulhá přitom.“

„Když se nejvíc chce, tak to nejmíň jde.“

„Kdo už nemiluje a už nepochybuje, ten ať se dá pochovat.“

„Žít, to je povinnost.“

„Co jsi zdědil po svých otcích, toho musíš dobýt, abys to skutečně měl.“

„Kráska, ta v krásno jen se šatí.“

„Šťasten, komu dala příroda pravou podobu.“

„Vlastní krb a hodná žena, v tom větší nežli ve zlatě je cena.“

„Zkušenost je vždycky jenom poloviční znalost.“

„Je jedním z největších nebeských darů mít takovou roztomilou věc v náručí!“

„Samolibost zveličuje naše chyby stejně jako naše ctnosti.“

„Tak se konečně zachytí lodník na skále, na níž měl ztroskotat.“

„Satan vám klade léčky ze zlata! Podvod a hřích jsou jeho tenata.“

„V manželství je třeba se někdy přít, neboť tak se vzájemně o sobě něco dozvíme.“

„Největší zásluha člověka tkví bezesporu v tom, že pokud může, sám určuje vnější okolnosti a dopouští co nejméně, aby byl jimi určován.“

„Zdá se mi, že v géniovi je cosi jako počítací strojek: zatočíme kličkou a výsledek je správný, ale strojek sám neví proč a jak.“

„Krása je všude vítaným hostem.“

„Vdané ženy, i když se také vzájemně nemilují, jsou spolu mlčky zajedno, zvlášť proti mladým dívkám.“

„Na vše, co jsem stvořil jako básník, jsem pramálo hrdý… Že však v obtížné vědě o barvách jsem jediný, kdo poznal skutečnost, mně dává vědomí převahy nad mnohými.“

„Sběratelé jsou šťastní lidé.“

„Dokonalost jest vlastnost božská. Toužiti po dokonalosti jest vlastnost lidská.“

„Nasaď si paruku s kadeří na kadeři, choď na chůdách, jež celý loket měří, přec vždycky budeš, co jsi sám.“

„Co zkracuje mi čas? Tvořivost! Co prodlouží jej k nesnesení? Nečinnost!“

„Co nevíš, to by mohlo posloužit. Co víš, ti není k praničemu.“

„Žijete-li nebezpečně, žijete dobře.“

„Čím je člověk v malých věcech, tím je i ve velkých.“

„Ach, co já vím, může každý vědět - své srdce mám ale já jediný.“

„Lidi nepoznáme tím, že přijdou za námi, jestliže se o nich chceme něco dozvědět, musíme přijít my k nim.“

„Nezkušen v svém temnu zůstaň, slepě žij si ke dni ze dne, plných tři tisíce roků v oko-li ti nepohlédne.“

„Předsevzal jsem si tolik věcí, že bych si musil zoufat, kdyby mi pořádek, v němž udržuji své papíry, neumožňoval kdykoliv se ve všem orientovat, využít každé hodiny a posouvat každou práci trochu kupředu.“