Johann Wolfgang von Goethe: Člověk

„Člověk žije opravdový život, je-li šťasten štěstím druhých.“

„Člověk je bohatý tím, co učinil pro druhé.“

„Každý člověk je samostatný svět. Není do něj jiné cesty než přes most lásky.“

„Některé knihy byly, jak se zdá, napsány ne proto, aby se z nich člověk poučil, ale aby se dověděl, že autor něco zná.“

„Člověk musí věřit, že lze pochopit nepochopitelné, jinak by o tom nezačal přemýšlet.“

„Potíže narůstají, čím více se člověk blíží k cíli.“

„Lidstvo jde stále vpřed, ale člověk zůstává pořád stejný.“

„Co člověk vymyslel, dělá s láskou, co se naučil, dělá s jistotou.“

„Člověk má za to, že musí být starý, aby byl chytrý. V podstatě ale má člověk s přibývajícími lety co dělat, aby se udržel tak chytrý, jak byl.“

„Člověk vlastně ví, jen když ví málo. Čím víc ví, tím větší jsou pochybnosti.“

„Jedině příroda ví, co chce… nikdy nežertuje a nikdy nedělá chyby, ty dělá jen člověk.“

„Mnoho si člověk přeje a přece málo potřebuje.“

„Člověk musí hodně procestovat, aby poznal všechnu tu krásu, kterou může mít doma.“

„Člověk není obelháván - zpravidla se obelhává sám.“

„Každý člověk je do té míry omezený, že chce druhého vychovávat ke svému obrazu.“

„Ženy stejně jako děti jsou ovšem prazvláštní prevíti: chovají se v životě tak, jak se jim samým zlíbí, a přitom vyžadují, aby je člověk věčně jen laskal a chválil.“

„Člověk vidí ve světě to, co nosí ve svém srdci.“

„Člověk pozná sám sebe jen do té míry, do jaké pozná svět.“

„Stále se hovoří, že život je krátký,
ale člověk může mnoho vykonat,
jestliže ho dovede správně využít.“