John Green: Populární citáty (strana 3)

„Existence brokolice rozhodně nijak neovlivňuje chuť čokolády.“

„Ty, které ztratíme, nemůžeme učinit nesmrtelnými, když o nich píšeme. Jazyk pohřbívá, ale nekřísí z mrtvých.“

„Pořád od lidí čekáš, že budou jiní, než jsou.“

„Když se člověk v životě chová jako chameleon, tak nakonec už vůbec nic není doopravdy.“

„Odcházení je příjemný, čistý pocit, pouze když člověk opouští něco důležitého, něco, na čem mu záleželo. Když vyrve život i s kořeny. Ale nemůže to udělat, než jeho život někde kořeny zapustí.“

„Ale já věřím na opravdovou lásku, víš? Nevěřím, že všichni mají nárok mít oči, nebýt nemocní a tak, ale každý by měl mít opravdovou lásku a ta by měla trvat aspoň tak dlouho jako jeho život“

„Co kdybys přestal krást problémy jiným a pořídil si své vlastní?“

„Co víc? Je strašně krásná. Člověka nikdy neunaví se na ni dívat. Nikdy si neděláte starosti, jestli není chytřejší než vy – víte, že je. Je vtipná a přitom nikdy není zlá. Miluju ji. Mám obrovské štěstí, že ji miluju, Van Houtene. Člověk si nemůže vybírat, jestli ho svět zraní nebo ne, ale může alespoň mluvit do toho, kdo ho zraní. Já jsem se svou volnou spokojený. Doufám, že ona s tou svojí taky.“

„Oči měla zavřené. Byla intubovaná. Ale její ruka byla pořád její ruka, byla ještě teplá a nehty měla nalakované tmavomodře, skoro načerno. Držel jsem ji za ruku, pokoušel si představit svět bez nás a asi vteřinu jsem byl tak slušný člověk, abych doufal, že umře a nikdy se nedozví, že já půjdu za ní. Pak jsem si ale přál víc času, abychom se mohli zamilovat. To přání se mi v podstatě splnilo.“

„Skuteční hrdinové stejně nejsou lidé, kteří něco dělají; opravdoví hrdinové jsem ti, kdo si věcí VŠÍMAJÍ, kdo jim věnují pozornost. Ten, kdo vymyslel vakcínu proto neštovicím, v podstatě nevynalezl vůbec nic. Jen si všiml, že lidé, co měli plané neštovice, ty pravé nedostanou.“

„Hazel je jiná. Ta našlapuje jemně. Kráčí po zemi zlehka. Hazel zná pravdu: Je stejně pravděpodobné, že vesmíru ublížíme, jako že mu pomůžeme, a je dost nepravděpodobné, že vůbec jedno nebo druhé uděláme.“

„Ale, Van Houtene: Stopy, které po sobě zanecháváme, jsou příliš často jizvy. Člověk postaví příšerné nákupní středisko nebo se pokusí stát se rockovou hvězdou a myslí si: „Teďka si mě budou pamatovat.“ Jenže za a) si vás stejně nezapamatují a za b) za sebou zanecháte jen další jizvy. Z vašeho převratu se stane diktatura. Z vašeho nákupního střediska vřed.“

„Jsem granát. Jedného dne vybuchnu a zasáhnu každého ve svém okolí. Nechci ti ublížit.“

„Miluju tě a nehodlám si odpírat prostý potěšení říkat pravdu. Miluju tě a vím, že láska je jen výkřik do prázdna a že nevyhnutelně přijde v zapomnění, že jsme všichni odsouzení k záhubě a nastane den, kdy se všechno naše snažení obrátí v prach, a vím, že slunce pohltí jedinou zemi, kterou budeme mít, a miluju tě.“

„A já jsem se zamilovala jako když člověk usíná: pomalu a pak najednou docela.“

„Štěstí spočívá v nevědomosti.“

„Když jsem byl malý, táta mi říkával: "Wille, můžeš se šťourat v kamarádech a v nose, ale nemůžeš se šťourat v nose svého kamaráda."“

„Když ti na něčem záleží, neskončí to OBČAS špatně. Skončí to špatně VŽDYCKY.“

„Jaký je smysl života? Ostatní lidé.“