John Irving citáty

strana 3

„Inteligence je dar natolik vzácný, že ti, jimiž se toho daru dostalo, jsou neustále diskriminováni obrovskými davy pitomců, kteří jsou všude kolem.“

„Lidská paměť je stvůra; člověk zapomíná - paměť nikdy. Všechny vzpomínky ukládá. Některé věci pro nás střádá, jiné před námi ukrývá - a po čase je vyvolává do našeho vědomí zcela podle své vlastní vůle. Člověk si myslí, že má paměť; ale ona má jeho.“

„Když vám nečekaně zemře osoba blízká a drahá, neztratíte ji najednou; ztrácíte ji postupně a dlouho - jak plyne čas, přestanou jí docházet dopisy, z polštářů vyvane její vůně a nakonec se vytratí i její šaty ve skříni a prádelníku. Stále přibývá částí, které z ní postrádáte. A jednou přijde den, kdy zvlášť silně pocítíte, že vám nějaká určitá část chybí, a tehdy si uvědomíte, že je pryč, navždycky - a pak zas přijde další den a další určitá chybějící část.“

„Štěstí se odráží jako světlo vesmíru.“

„Mnoho žen začne šílet, protože se nevyrovnají se ztrátou prvního muže, do kterého se zamilovaly.“

„Lidem, které milujeme, musíme poskytnout trochu soukromí, i když se o ně bojíme.“

„Štěstí a neštěstí nebývá rozděleno spravedlivě při narození, a už vůbec ne při okolnostech, které nemůžeme ovlivnit. Při zdánlivě náhodném souběhu náhod - u lidí, které potkáváme, kdy je potkáváme a zda ti pro nás důležití lidé mají příležitost potkat někoho jiného, a kdy se tak stane.“

„Lidem, které miluješ se nemůžeš plést do věci o nic víc, než těm, které vůbec neznáš.“

„Jestliže se vám podaří najít způsob života, který by vám vyhovoval, zbýva ještě k takovému životu najít odvahu.“

„Román je pouze skladovací prostor - všech smysluplných věcí, které romanopisec není s to použít ve svém životě.“

„Doprovodná hudba jsou samé elektrické kytary a podobné dunění a její nosový zpěv připomíná kvílení zbité stařenky, volající o pomoc ze dna plechového sudu.“

„Když chce člověk vyprávět věrohodný příběh, musí mít dobře promyšlené detaily.“

„Když se stydíte, váš svět se stává světem co-když.“

„… Ale kdo od sebe dokáže oddělit zamilovanost a představu zamilovanosti? Dokonce i skutečná zamilovanost je aktem představivosti… Rok vdovou“

„Graham Green mě naučil, už když jsem ho poprvé četl na střední škole, že dokonale propracované postavy a dojemný příběh jsou povinným základem každého románu, který stojí za zapamatování.“

„I jiné dvojice se scházely a rozcházely, neboť podstata sdružování je věčná, stejně jako násilí.“

„Nedokázala si být jistá, jestli k němu cítí dostatečnou nenávist, aby to nenaznačovalo, že ho někdy milovala.“

„Život nás nutí ke spoustě konečných rozhodnutí. Měli bychom mít dost rozumu, abychom se vyhnuli všem, kterým se vyhnout můžeme.“

„S účty mají své zkušenosti všichni - stále chodí na nesprávné adresy.“

„V dobré společnosti můžeme být stateční.“

„Tady nejde o pouhou netoleranci, ale o toleranci vůči netoleranci, díky které může netolerance přetrvávat.“

„Horace Walpole kdysi napsal: "Svět je komedie pro ty, kteří myslí, a tragédie pro ty, kteří cítí."“

“If we couldn't get strong from what we lose, and what we miss, and what we want and can't have, then we couldn't ever get strong enough.”

“If we live long enough, we become caricatures of ourselves.”

“Owen meany who rarely wasted words and who had the conversation-stopping habit of dropping remarks like coins into a deep pool of water… remarks that sank, like truth, to the bottom of the pool where they would remain untouchable.”

“A woman half dressed seemed to have some power, but a man was simply not as handsome as when he was naked, and not as secure as when he was clothed.”

“Everybody dies … The thing is, to have a life before we die.”

“The arrangements that couples make in order to maintain civility in the midst of their journey to divorce are often most elaborate when the professed top priority is to protect a child.”

“Self-hatred is worse than loneliness.”

“And when you love a book, commit one glorious sentence of it-perhaps your favorite sentence-to memory. That way you won't forget the language of the story that moved you to tears.”

“Everyone has a right to be a little happy, asshole.”

“This is a writer’s lesson:
To learn that the sounds that we imagine can be the clearest, loudest sounds of all.”

“This was not of the nature of a Christlike lesson for Owen Meany to learn, as he lay in the manger, that someone you hate can give you a hard-on.”

“You can't learn everything you need to know legally.”

“Being wrong about important things is exhausting.”

“…there is no straightforward negotiation with a four year old…”

“As it was, things went from bad to worse, as they often will when amateurs are involved in an activity that they perform in bad temper – or in a hurry.”

“It's not right to hurt or deceive someone who's already been hurt and deceived.”

“…there was no more safety to be found in love than there was to be found in a virus.”

“I think about you more and more, but I don't waste my time - or yours - thinking about who you were before I knew you.”

“Nothing bears out in practice what it promises incipiently.”

“(Baseball) is a game with a lot of waiting in it; it is a game with increasingly heightened anticipation of increasingly limited action”

“Maybe television causes cancer, Garp thinks; but his real irritation is a writer's irritation: he knows that wherever the TV glows, there sits someone who isn't reading.”

“If pride is a sin… moral pride is the greatest sin.”

“You cannot drive with your eyes in the rear-view mirror… But dignity is difficult to maintain. Stamina requires constant upkeep. Repetition is boring. And you pay for grace.”

“Don’t you understand?” he would say, “You imagine the story better than I remember it.”

“Whereas she wished more of the population were better educated, she also believed that education was largely wasted on the majority of the people she met.”

“A reader told me recently, in London, said that 'well, I read that you write the last sentence first, so I always read your last sentence first.' And I said, 'oh, no, you're not supposed to do that.”

“[On his process for writing novels:] I can't imagine what the first sentence is, I can't imagine where I want the reader to enter the story, if I don't know where the reader is going to leave the story. So once I know what the last thing the reader hears is, I can work my way backward, like following a roadmap in reverse.”

“The kind of people claiming to be in communication with God today … they are enough to drive a real Christian crazy!”

“He wrote Helen that "a part of adolescence is feeling that there's no one else around you who's enough like yourself to understand you."”