Markus Zusak citáty

strana 4

„"Podívej se na ty barvy," řekl táta. Je těžké, neoblíbit si muže, který nejenže si všímá barev, ale ještě o nich mluví.“

„Lidské dítě, občas o tolik bystřejší než otupěle uvážlivý dospělý.“

„Následkem toho nacházím znova a znova lidi v jejich nejlepší i nejhorší podobě. Vidím jejich ošklivost i jejich krásu, a divím se, jak může mít tatáž věc obojí tvář.“

„On byl cvok, který se natřel načerno a porazil celý svět. Ona zlodějka knih, která neměla slova.“

„Je arogantní. Je neomalenej a, co je nejhorší, je taky sympaťák, a s takovejma lidma se vždycky těžko jedná. No fakt, když je někdo skrznaskrz parchant, klidně ho pošlete do hajzlu. Jenže když umí bejt navíc sympatickej, najednou nevíte, co s ním. Jakmile je ve hře ždibec charismatu, může se stát cokoliv. Je to smrtící kombinace."“

„Z jedné příležitosti se přímo rodí další, stejně jako se z risku rodí větší risk, ze života více života a ze smrti více smrti.“

„Když pak ve sklepě psala o svém životě, zapřísáhla se Liesel, že už se šampaňského nikdy nenapije, protože nikdy nebude chutnat tak jako toho horkého červencového odpoledne.“

„Mám strach, protože nechci, aby můj vlastní pohřeb byl taky tak bezútěšnej a prázdnej. Chci, aby se na mým pohřbu mluvilo. K tomu je ale nejspíš zapotřebí v životě žít.“

„Jedna byla zlodějka knih.
Ten druhý kradl oblohu.“

„Já vím, co se stane, a teď to víte i vy. Ale ty peripetie, které nás k tomu dovedou, ty mě zlobí, matou, zajímají a ohromují… Zlodějka knih“

„Často si přeju, aby to vzalo konec, Liesel, ale ty pak uděláš něco… já nevím, třeba sejdeš po schodech do sklepa se sněhulákem v rukou.“

„Má vlasy jako peří.“

„Je dokonalý, jak drsná někdy může bejt pravda. Člověku nezbejvá než to obdivovat. Obvykle chodíme po světě a neustále si věříme. "Jsem v pohodě," říkáme. "Mám se dobře." Ale sem tam člověka dostihne pravda a nemůže se jí zbavit. Tehdy si uvědomí, že někdy ani tak nejde o odpověď - jde o otázku. - Posel“

„Otázka je, jakou barvu bude mít všechno v tu chvíli, kdy si pro vás přijdu. Co řekne nebe?“

„Přes okno v Himmelstrasse mi hvězdy zapálily oči.“

„Trilogie štěstí, skvělá a nádherná, měla pokračovat po celé léto až do podzimu. Pak měla náhle skončit, protože nádhera ukázala cestu utrpení…“

„Ticho není klid ani pokoj, a není ani mír.“

„Umírající kdovíproč vždycky kladou otázky, na které znají odpověď. Snad je to proto, že tak mohou umřít a nemýlit se.“

„Velký věci jsou často jenom malý věci, kterejch si někdo všimne. (Posel“

„„Nepotřebujete pomoct, pane Hubermanne?“ „ Ne ne, jen hrajte dál pane Steinere.“ Pane Steinere. Lieselina tátu jste prostě museli mít rádi.“

„Beze slov by z Führera nezbylo nic. Nebyli by belhající se vězni, žádná potřeba útěchy ani vychytralé triky, které nám mají zlepšit náladu. K čemu byla slova?“

„Dojde mi, proč ho nikdo neporazí, nebo proč mu nikdo není ani rovnocenným soupeřem. Protože ty kluci si nemyslej, že můžou vyhrát. Nevěřej, že na to mají, a nepřejou si to dost urputně.“

„Hans nedokázal potlačit úsměv, který se mu vkrádal do bolestné grimasy. "To by se mi líbilo, pane četaři." odpověděl. Boris Schipper dokouřil. "Aby ne. Máte štěstí, že pro vás mám slabost, Hubermann. Máte štěstí, že jste fajn chlap, a že nejste škrt na cigarety." Ve vedlejší místnosti zatím chystali sádru.“

„Vlastně možná vím jen to, že toho dne, kdy jsem seděl na přední verandě, když jsem se díval na Sarah a Bruce, jsem něco cítil a že jsem si přísahal, že pokud někdy budu mít holku, budu na ni hodnej, nikdy ji nebudu trápit, nebudu na ni sprostej a nikdy, nikdy jí neublížím. To jsem si slíbil a byl jsem naprosto přesvědčenej, že to dodržím.“

„Jak zjistíte, jestli je něco živé? Přesvědčíte se, jestli to dýchá…“

„Lidi jsou někdy krásný.
Ne tím, jak vypadaj.
Ne tím, co říkaj.
Jenom tím, co jsou.“

„Nejsem lůzr, jsem bojovník! Roky pod psa“

„Říká se, že válka je nejlepší přítel smrti, ale já to vidím jinak. Pro mě je válka jako nový šéf, který od vás očekává nemožné.“

„Že přijdou horší časy, to je přece nejlepší důvod dál Rosu zaměstnávat, ale kdepak, oni ji musí vyrazit.“

„Měla narozeniny, ale dárek dala ona mě.“

„Věř mi nebo ne - ale k tomu, abych tě takhle nesnášela, je potřeba hodně lásky.“

„Za ty roky jsem viděla tolik mladíků, kteří si mysleli, že se ženou na jiné mladíky. Ale tak to nebylo. Hnali se ke mně.“

„„Jde o lidi, máti, ne o místo. Kdybys odsud odešla, byla bys stejná kdekoliv jinde.“ Je to dost velká pravda, ale už nemůžu přestat. „Jestli mám odsud někdy odejít…“ polknu. „Nejdřív se postarám, abych byl lepší tady.““

„Byl na samým konci a vrátil se. Řek bych, že když člověk ztratí hrdost, byť jen na chviličku, uvědomí si, jak moc pro něj znamená.“

„Divný, nezdá se Vám, co všechno takovej čas umí? Umí letět, ukazovat, a co nejhůř, umí vypršet. - Smečka rváčů“

„Dlouhou dobu jsem u nich prospal. Prý tři dny… a koho jsem uviděl, když jsem se probudil? Nade mnou nestál muž, ale někdo docela jiný.“

„Je to Wolfe, tak jako já jsem Wolfe, a já svýmu bratrovi jakživ neřeknu, že ho mám rád. On to zas nikdy neřekne mně.
Nikdy.
Umíme to jen takhle…
Tím jediným způsobem.
Jsme prostě takoví. A takhle si to říkáme, jediným způsobem, jakým to umíme dát najevo.“

„Na zdi schodiště velkolepě vyvstávala načmáraná cvičná slova, zubatá a dětská a nádherná. Dívala se, jak dívka spí u spícího ukrytého Žida, s rukou na jeho rameni.
Oba dýchali.
Německé a židovské plíce.“

„Někdy dojdu na to pole a padnu na kolena. Slyším, jak mi buší srdce, ale nechci ho slyšet. Nenávidím bušení vlastního srdce. Zní to na tom poli moc hlasitě. Padá k zemi. Vypadává ze mě ven. Ale pak se prostě zase vrátí.“

„Nezvládnu to. Mám takovou hrůzu ze selhání, že jsem ho v podstatě přijal za svý."“

„Radši jsem slunce dohonil, než bych na něj čekal.“

„To moje srdce je unavené. Třináctileté srdce by si tak připadat nemělo.“

„Musím říct, že ačkoliv mi to zlomilo srdce, byl jsem a stále jsem rád, že jsem tam byl.“

“Somewhere in all the snow, she could see her broken heart, in two pieces.”

“The sky is blue today, Max, and there is a big long cloud, and it's stretched out, like a rope. At the end of it, the sun is
like a yellow hole…”

“But then, is there cowardice in the acknowledgment of fear? Is there cowardice in being glad that you lived?”

“And I stop listening to me, because to put it bluntly, I tire me.”

“The day was gray, the color of Europe.”

“I had to decide what I was going to do, and what I was going to be.
I was standing there, waiting for someone to do something, till I realised the person I was waiting for was myself.”

“If only she could be so oblivious again, to feel such love without knowing it, mistaking it for laughter and bread with only the scent of jam spread on top of it. It was the best time of her life.”

“So many humans.
So many colors.”

“I realize that nothing belongs to her anymore and she belongs to everything.”

“We both laugh and run and the moment is so thick around me that i feel like dropping into it to let it carry me.”

“Why can’t the world hear? I ask myself. Within a few moments I ask it many times. Because it doesn’t care, I finally answer, and I know I’m right. It’s like I’ve been chosen. But chosen for what? I ask.”

“… to swear with a ferocity that can only be described as a talent.”

“It's much easier, she realized, to be on the verge of something than to actually be it.”

“The Gunman is useless. I know it. He knows it. The whole bank knows it.”

“Competence was attractive.”

“… And the boy whose hair remained the color of lemons forever.”

“It was the beginning of the greatest Christmas ever. Little food. No presents. But there was a snowman in their basement.”

“Why me?' I ask God.
God says nothing.
I laugh and the stars watch.
It's good to be alive.”

“I guess that’s the beauty of books. When they finish they don’t really finish.”

“The point is, Ilsa Hermann had decided to make suffering her triumph. When it refused to let go of her, she succumbed to it. She embraced it.”

“You might well ask just what the hell he was thinking. The answer is, probably nothing at all. He'd probably say he was exercising his God-given right to stupidity.”

“They'd been standing like that for thirty seconds of forever.”

“Clearly," said Arthur,"you're an idiot- but you're our kind of idiot. Come on.”

“If I ever leave this place-
I'll make sure I'm better HERE first.”

“And they would all smile at the beauty of destruction.”

“He killed himself for wanting to live.”

“You want to know what I truly look like? I'll help you out. find yourself a mirror while I continue.”

“First the colours.
Then the humans.
That’s usually how I see things.
Or at least, how I try.”

“Oh, come on, Arthur."
"I don't want to hear it, Andy."
"Jesus Christ"
"He doesn't want to hear it, either.”