Markus Zusak citáty

strana 5

„"Podívej se na ty barvy," řekl táta. Je těžké, neoblíbit si muže, který nejenže si všímá barev, ale ještě o nich mluví.“

„Lidské dítě, občas o tolik bystřejší než otupěle uvážlivý dospělý.“

„Následkem toho nacházím znova a znova lidi v jejich nejlepší i nejhorší podobě. Vidím jejich ošklivost i jejich krásu, a divím se, jak může mít tatáž věc obojí tvář.“

„On byl cvok, který se natřel načerno a porazil celý svět. Ona zlodějka knih, která neměla slova.“

„Je arogantní. Je neomalenej a, co je nejhorší, je taky sympaťák, a s takovejma lidma se vždycky těžko jedná. No fakt, když je někdo skrznaskrz parchant, klidně ho pošlete do hajzlu. Jenže když umí bejt navíc sympatickej, najednou nevíte, co s ním. Jakmile je ve hře ždibec charismatu, může se stát cokoliv. Je to smrtící kombinace."“

„Z jedné příležitosti se přímo rodí další, stejně jako se z risku rodí větší risk, ze života více života a ze smrti více smrti.“

„Když pak ve sklepě psala o svém životě, zapřísáhla se Liesel, že už se šampaňského nikdy nenapije, protože nikdy nebude chutnat tak jako toho horkého červencového odpoledne.“

„Mám strach, protože nechci, aby můj vlastní pohřeb byl taky tak bezútěšnej a prázdnej. Chci, aby se na mým pohřbu mluvilo. K tomu je ale nejspíš zapotřebí v životě žít.“

„Jedna byla zlodějka knih.
Ten druhý kradl oblohu.“

„Já vím, co se stane, a teď to víte i vy. Ale ty peripetie, které nás k tomu dovedou, ty mě zlobí, matou, zajímají a ohromují… Zlodějka knih“

„Často si přeju, aby to vzalo konec, Liesel, ale ty pak uděláš něco… já nevím, třeba sejdeš po schodech do sklepa se sněhulákem v rukou.“

„Má vlasy jako peří.“

„Je dokonalý, jak drsná někdy může bejt pravda. Člověku nezbejvá než to obdivovat. Obvykle chodíme po světě a neustále si věříme. "Jsem v pohodě," říkáme. "Mám se dobře." Ale sem tam člověka dostihne pravda a nemůže se jí zbavit. Tehdy si uvědomí, že někdy ani tak nejde o odpověď - jde o otázku. - Posel“

„Otázka je, jakou barvu bude mít všechno v tu chvíli, kdy si pro vás přijdu. Co řekne nebe?“

„Přes okno v Himmelstrasse mi hvězdy zapálily oči.“

„Trilogie štěstí, skvělá a nádherná, měla pokračovat po celé léto až do podzimu. Pak měla náhle skončit, protože nádhera ukázala cestu utrpení…“

„Ticho není klid ani pokoj, a není ani mír.“

„Umírající kdovíproč vždycky kladou otázky, na které znají odpověď. Snad je to proto, že tak mohou umřít a nemýlit se.“

„Velký věci jsou často jenom malý věci, kterejch si někdo všimne. (Posel“

„„Nepotřebujete pomoct, pane Hubermanne?“ „ Ne ne, jen hrajte dál pane Steinere.“ Pane Steinere. Lieselina tátu jste prostě museli mít rádi.“

„Beze slov by z Führera nezbylo nic. Nebyli by belhající se vězni, žádná potřeba útěchy ani vychytralé triky, které nám mají zlepšit náladu. K čemu byla slova?“

„Dojde mi, proč ho nikdo neporazí, nebo proč mu nikdo není ani rovnocenným soupeřem. Protože ty kluci si nemyslej, že můžou vyhrát. Nevěřej, že na to mají, a nepřejou si to dost urputně.“

„Hans nedokázal potlačit úsměv, který se mu vkrádal do bolestné grimasy. "To by se mi líbilo, pane četaři." odpověděl. Boris Schipper dokouřil. "Aby ne. Máte štěstí, že pro vás mám slabost, Hubermann. Máte štěstí, že jste fajn chlap, a že nejste škrt na cigarety." Ve vedlejší místnosti zatím chystali sádru.“

„Vlastně možná vím jen to, že toho dne, kdy jsem seděl na přední verandě, když jsem se díval na Sarah a Bruce, jsem něco cítil a že jsem si přísahal, že pokud někdy budu mít holku, budu na ni hodnej, nikdy ji nebudu trápit, nebudu na ni sprostej a nikdy, nikdy jí neublížím. To jsem si slíbil a byl jsem naprosto přesvědčenej, že to dodržím.“

„Jak zjistíte, jestli je něco živé? Přesvědčíte se, jestli to dýchá…“

„Lidi jsou někdy krásný.
Ne tím, jak vypadaj.
Ne tím, co říkaj.
Jenom tím, co jsou.“

„Nejsem lůzr, jsem bojovník! Roky pod psa“

„Říká se, že válka je nejlepší přítel smrti, ale já to vidím jinak. Pro mě je válka jako nový šéf, který od vás očekává nemožné.“

„Že přijdou horší časy, to je přece nejlepší důvod dál Rosu zaměstnávat, ale kdepak, oni ji musí vyrazit.“

„Měla narozeniny, ale dárek dala ona mě.“

„Věř mi nebo ne - ale k tomu, abych tě takhle nesnášela, je potřeba hodně lásky.“

„Za ty roky jsem viděla tolik mladíků, kteří si mysleli, že se ženou na jiné mladíky. Ale tak to nebylo. Hnali se ke mně.“

„„Jde o lidi, máti, ne o místo. Kdybys odsud odešla, byla bys stejná kdekoliv jinde.“ Je to dost velká pravda, ale už nemůžu přestat. „Jestli mám odsud někdy odejít…“ polknu. „Nejdřív se postarám, abych byl lepší tady.““

„Byl na samým konci a vrátil se. Řek bych, že když člověk ztratí hrdost, byť jen na chviličku, uvědomí si, jak moc pro něj znamená.“

„Divný, nezdá se Vám, co všechno takovej čas umí? Umí letět, ukazovat, a co nejhůř, umí vypršet. - Smečka rváčů“

„Dlouhou dobu jsem u nich prospal. Prý tři dny… a koho jsem uviděl, když jsem se probudil? Nade mnou nestál muž, ale někdo docela jiný.“

„Je to Wolfe, tak jako já jsem Wolfe, a já svýmu bratrovi jakživ neřeknu, že ho mám rád. On to zas nikdy neřekne mně.
Nikdy.
Umíme to jen takhle…
Tím jediným způsobem.
Jsme prostě takoví. A takhle si to říkáme, jediným způsobem, jakým to umíme dát najevo.“

„Na zdi schodiště velkolepě vyvstávala načmáraná cvičná slova, zubatá a dětská a nádherná. Dívala se, jak dívka spí u spícího ukrytého Žida, s rukou na jeho rameni.
Oba dýchali.
Německé a židovské plíce.“

„Někdy dojdu na to pole a padnu na kolena. Slyším, jak mi buší srdce, ale nechci ho slyšet. Nenávidím bušení vlastního srdce. Zní to na tom poli moc hlasitě. Padá k zemi. Vypadává ze mě ven. Ale pak se prostě zase vrátí.“

„Nezvládnu to. Mám takovou hrůzu ze selhání, že jsem ho v podstatě přijal za svý."“

„Radši jsem slunce dohonil, než bych na něj čekal.“

„To moje srdce je unavené. Třináctileté srdce by si tak připadat nemělo.“

„Musím říct, že ačkoliv mi to zlomilo srdce, byl jsem a stále jsem rád, že jsem tam byl.“

“At first, she could not talk. Perhaps it was the sudden bumpiness of love she felt for him. Or had she always loved him?”

“You see, to me, for just a moment, despite all of the colors that touch and grapple with what I see in this world, I will often catch an eclipse when a human dies.
I've seen millions of them.
I've seen more eclipses than I care to remember”

“There were stars. They burned my eyes.”

“… and the night is so deep and dark that I wonder if the sun will ever come up.”

“It was one of those moments of perfect tiredness, of having conquered not only the work at hand, but the night who had blocked the way.”

“I watch the beauty for as long as I can, then turn and face the rest of it.”

“The bittersweetness of uncertainty: To win or to lose.”

“It's not the place, I think. It's the people. We'd have all been the same anywhere else.”

“You're far from this. This story is just another few hundred pages of your mind.”

“Ed?" Ritchie says later. We're still standing in the water. "There's only one thing I want."
"What's that, Ritchie?"
His answer is simple.
"To want.”

“But neither of us knows, because a fight's worth nothing if you know from the start that you're going to win it.”

“Better that we leave the paint behind," Hans told her, "than ever forget the music.”

“The night is alive with stars, and when I lie down and look up, I get lost up there. I feel like I’m falling, but upward, into the abyss of sky above me.”

“The injury of words.
Yes, the brutality of words.”

“Somewhere in all the snow, she could see her broken heart, in two pieces. Each half was glowing, and beating under all that white.”

“My heart applauds inside my ears, first like a roaring crowd, then slows and slows until it's a solitary person, clapping with unbridled sarcasm.
Clap. Clap.
Clap.”

“Death waits for no man - and if he does, he doesn't usually wait for very long.”

“Mistakes, mistakes, it's all I seem capable of at times.”

“How 'bout a kiss,?" -- Rudy Steiner”

“The Germans in basements were pitiable, surely, but at least they had a chance. That basement was not a washroom. They were not sent there for a shower. For those people, life was still achievable.”

“The orange flames waved at the crowd as paper and print dissolved inside them. Burning words were torn from their sentences.”

“I am not violent. I am not malicious. I am a result.”

“… it was raining on Himmel Street when the world ended for Liesel Meminger.
The sky was dripping.
Like a tap that a child has tried its hardest to turn off but hasn’t quite managed.”

“I’m Angelina,” she says. “Are you here to save us?” I can see a tiny spark of hope awaken in her eyes.
“You’re right, Angelina - I’m here to save you.”
“Can you? Really?”
“I’ll try,” I say and the girl smiles.”

“Still, they have one thing I envy. Humans, if nothing else, have the good sense to die.”

“Yes, I know it.
In the darkness of my dark beating heart,
I know. He'd have loved it alright.
You see?
Even Death Has A Heart.”

“And then there's the sickness I feel from looking at legs I can't touch, or at lips that don't smile at me. Or hips that don't reach for me. And hearts that don't beat for me.”

“THE LAST WORDS OF MAX VANDENBURG: You've done enough.”

“Even now, I wonder how much of my life is convinced.”