„Začnete pomalu umírat,když necestujete, když nečtete,když neposloucháte zvuky života,pokud si sami sebe nevážíte.Začnete pomalu umírat, když zabijete svou sebeúctu,když nenecháte druhé, aby vám pomohli.Začnete pomalu umírat, pokud se stanete otrokem svých zvyků,kráčejíce každý den po stejné cestě…pokud nezměníte svůj stereotyp,pokud nenosíte jiné barvy nebo nemluvíte s těmi, které neznáte.Začnete pomalu umírat, pokud se budete vyhýbat vášni a jejím turbulentním emocím,těm, které způsobí, že se vaše oči budou lesknout a vaše srdce bít rychleji.Začnete pomalu umírat pokud nezměníte svůj život, když nejste spokojeni se svou prací, svou láskou nebo vaším okolím.Pokud neriskujete co je jisté pro nejistotu,pokud nejdete za svým snem,pokud si alespoň jednou za život nedovolíte utéct od rozumné rady.“Pablo Neruda Zdroj: báseň Začnete pomalu umírat, když necestujete
„Dva štastní milenci neznají smrt a zánik, rodí se, umírají v životě bez přestání, jak sama příroda zůstávají věční.“Pablo Neruda
„Jednoho dne, někde - kdekoli, neochvějně, najdete sami sebe, a to, a jedině to, může být nejšťastnější nebo nejtrpčí chvíle vašeho života.“Pablo Neruda
„Tak na tebe čekám jako osamělý dům,dokud mě znovu nenavštívíš a nezačneš žít ve mně.Do té doby mě bolí okna.“Pablo Neruda