Sávitrí Déví Mukherdží: Citáty o zvířatech

Objevte zajímavé citáty na téma zvířata.
Sávitrí Déví Mukherdží: 24 citátů11 lajků

„Z hlediska praxe jsou popravdě řečeno jen dva druhy lidí: ti, kteří doopravdy mají rádi zvířata (a rostliny), a ti, kteří je rádi nemají. A první z těchto dvou skupin zase můžeme rozdělit na lidi, kteří důsledně milují veškerou živou přírodu, a lidi, kteří ji milují jen částečně a příležitostně, přičemž ti druzí představují drtivou většinu takzvaných milovníků zvířat či přírody.“

Sávitrí Déví Mukherdží

Zdroj: Obžaloba člověka

„Velké množství městských jedlíků masa, jež známe (přinejmenším v Evropě), zvířata v nitru miluje. I kdyby měli hlad, byli by těmi posledními, kdo by při pohledu na ovci, krávu nebo tele pasoucí se na louce pocítil vražedný sklon, jenž by se za stejných okolností zmocnil hladového tygra. Naopak jsou schopni dojít až k dobytčeti, aby je pohladili po hlavě, nebo natrhat trávu či květiny a nabídnout mu je – čistě pro potěšení z toho, že se krmí z jejich rukou. Rádi sledují, jak zvíře s vlající oháňkou skotačí po sluncem zalitých polích, nebo se zálibně dívají, jak klidně a pohodlně postávajíc přežvykuje ve stínu stromu. Kdyby náhle přišel nějaký člověk a začal by dobytče týrat, tito lidé by jistě přispěchali na jeho obranu, a to nejspíš rázně. Přesto přijdou domů a snědí plátek skopového, hovězího nebo telecího, aniž by pocítili sebenepatrnější záchvěv viny.“

Sávitrí Déví Mukherdží

„Těm, komu se zdá odvěké vykořisťování zvířat normální jenom proto, že je prakticky všeobecné a stejně staré jako člověk sám, můžeme odpovědět, že dnes existují lidé, kteří s ním silně nesouhlasí – a nevadí, že je jich jenom hrstka, roztroušená mezi milióny lidí na dosud barbarském stupni vývoje.“

Sávitrí Déví Mukherdží

Zdroj: Obžaloba člověka

„Kdyby měl průměrný člověk skutečně dostat přednost přede všemi zvířaty díky svojí schopnosti vyrábět nástroje a vytvářet sylogismy, pak by měli dobročinní zřízenci v morových dobách jistě krmit chytré, slibné děti víc než trulanty – což nedělají – a že v každé době by se zraněnému či nemocnému velikánovi (tím spíše géniovi) mělo dostat lepší péče než průměrnému člověku – což se neděje.“

Sávitrí Déví Mukherdží

„Copak živočich nemůže být hodný nekonečné lásky, a přitom postrádat rozum a užitečnost? Já věřím, že může. Vím, že takový skutečně je. A kdokoliv, kdo kdy ze země zvedl kotě, štěně či ptáče a ucítil v dlani, jak živoucí jsou, porozumí, co mám na mysli, pokud sám není zvířečtější než všechna zvířata. Měkká, hřejivá, načechraná kulička z předoucího kožíšku, která si s rozkoší protahuje sametové tlapky, zatím co její hluboké modrozelené oči vyzařují důvěru v přítele, jenž si ji odnáší domů; stvoření radostně vrtící ocasem a olizující vaši ruku, jakmile pocítí, že je máte rádi; opeřené tělíčko s třepotajícími se křidélky a vyděšeným srdíčkem, které cítíte tlouci mezi prsty; a všichni ostatní tvorové na zemi, divocí či krotcí – jsou hodni lásky sami o sobě, aniž by nutně museli být rozumní či užiteční. Jsou hodni lásky prostě proto, že žijí.“

Sávitrí Déví Mukherdží

Zdroj: Obžaloba člověka

„Dokud se bude člověk vzpírat povinnostem vůči živoucímu stvoření jako celku, a dokud se svoji neochotu dostát těmto povinnostem bude dokonce snažit omlouvat, nestane se ničím víc než nejúspěšnějším zvířetem na zemi. Zvířetem, které sice může panovat nad ostatními a které jich může využívat pro svoje účely soustavněji a bezohledněji, než by to dovedl některý tvor džungle, ale jehož citový obzor zůstává tak úzký a jehož cíl je tak sobecký jako obzor a cíl každého skupinově žijícího čtvernožce.“

Sávitrí Déví Mukherdží

Zdroj: Obžaloba člověka

„neexistuje pražádný důvod, proč by „užitečná“ zvířata měla pracovat prostě proto, že pracujeme my. Nudnou, pravidelnou, „potřebnou“ a odpornou práci, za niž jsme placeni, děláme jedině proto, že se ve společnosti, kde má každá životně důležitá položka danou cenu, nemůžeme obejít bez peněz. Kdybychom se mohli těšit stejnému pohodlí, zatím co bychom dělali jenom to, co se nám dělat chce – malovali bychom, sepisovali bychom svoje myšlenky na papír, cestovali, trávili čas u toaletního stolku či v posteli nebo probírali vytříbené nápady na příslušných čajových dýcháncích –, nepochybně bychom to také provozovali, a to stejným právem.“

Sávitrí Déví Mukherdží

Zdroj: Obžaloba člověka