Citáty o cestování a domovu

„Navzdory svému mládí byl velmi zkušeným cestovatelem - neustále totiž cestoval z vězení do vězení.“

„Domov je pravou školou zdvořilosti, která má v ženě nejpraktičtějšího učitele.“

„Věřím, že až moc lidé zůstává v nenáviděné práci jen proto, aby získali více dní dovolené a mohli strávit více času mimo nenáviděnou práci.“

„Nejhorší na dovolené je to, že jí nejvíc potřebujeme, když jsme právě po ní.“

„Zavřete oči před rozdíly rasy a přivítejte všechny světlem jednoty. Buďte pro lidstvo zdrojem útěchy a pomoci. Tato hrstka prachu, svět, je domov, nechť je pro vás domovem v jednotě. Odřekněte se pýchy, neboť ta je příčinou rozbrojů. Následujte jen to, co vyvolává harmonii.“

„Dovolená: přídavek k celoročnímu odpočinku.“

„Veřejné mínění je šťastno, odhalí-li váš nedovolený poměr. Ale neodpustí vám, jste-li šťastni vy.“

„Vídeňáci chodí rádi do kaváren, protože tam jsou daleko od domova, a pece ne na čerstvém vzduchu.“

„Domov. Jaké hřejivé slovo. Kdyby jste projeli a procestovali celý svět, bude to nakonec křivka dětského obzoru, která se stane magnetickou střelkou touženého návratu domů, jenom domů.“

„Nikdy nebudu psát verše, abych si vydělal na dovolenou.“

„Domov, to nejsou jen čtyři zdi, mezi kterými bydlíte. Domov, to jsou přece i lidé kolem, především rodina, děti, přátelé, jsou to i generace předků, bez kterých bychom nebyli a nebyli takovými jakými jsme. Jsou to i naše povinnosti k odkazu těch před námi, i k budoucnosti našich dětí.“

„Žil jsem v Norsku a svět se mi zase začal jevit růžovější. Měl jsem literární úspěchy a lidé se ke mně chovali báječně. Jako k Čechoslovákovi a jako ke kamarádovy, který se octl v trablu – i když si ho, podle mínění většiny, zavinil sám. Pak jsem konečně dostal imigrační vízum a znovu jsem se vrátil do USA… Nejmoudřejší mi připadalo zakotvit, nepovažovat současnou situaci za další provizorium, ale přijmout USA jako novou vlast a pokusit se být přijat… Byl to přece jen domov, země, jejímž občanem jsem se stal, měl jsem americkou ženu, dvě zde narozené děti.“

„Chci jen říci pouze určitá fakta o svých českých literárních láskách. K nim patří především Julius Zeyer, a věřte tomu nebo ne, zejména Jan Maria Plojhar pro hrdinův vztah k domovině. A pak záležitost dvou literárních kmotrů z Vodňan, které asi miloval, ale kterým se nemohl přece obdivovat. A nakonec ty stálé úniky z domova do ciziny, jeho přátelství s dánským klasikem J. P. Jacobsenem (poznali se v Itálii), jeho dopisy, neznámé v Čechách, ale už brzy publikované v Itálii, o italské krajině a národu. Ze současníků to nebyl Olbracht. Daleko víc Jan Weiss. Myslím, že jsme se navzájem ovlivňovali. Stylisticky a metafyzicky Jan Čep a z jiných klasiků úplně zapomenutý (v mé době) Josef Uher.“

„Židé nešli do Palestiny, aby se ve svém starobylém domově stali „Araby mojžíšovské víry“ nebo aby zaměnili svá německá či polská ghetta za arabské.
Každý, kdo zná, jak vypadá arabská vláda, co to znamená „status menšiny“ v dnešní době a co znamená židovské ghetto v arabském státě − existuje pro to dost velký počet precedentů − si bude schopen udělat vlastní závěry o tom, co je pro nás přichystáno, kdybychom přijali postavení, jež je nám přisuzováno těmito „řešeními.“
V Palestině přece nebylo vynaloženo ono vrcholné úsilí jen proto, aby židovský národ, který dosud stojí v předních řadách civilizace, byl podroben vládě skupiny bezzásadových levantinských politikářů.
Veškerá zdejší námaha a oběti děkují za svou inspiraci jedné jediné věci: přesvědčení, že to konečně bude znamenat svobodu a konce ghetta.
Co může být urážlivějším zneužitím nadějí mučeného národa, než když se v téže zemi, v níž mu byla přislíbena národní svoboda, jeho postavení zredukuje na status ghetta?“

„Židovský stát je oprávněný a specifický válečný cíl. Bez něho nemůže být vřed, který otravuje nemocný organismus Evropy, vyléčen: protože bez něho nebude existovat odpovídající možnost emigrace pro miliony, jejichž staré domovy jsou nenapravitelně odsouzeny; bez něho nebude rovnosti; a bez toho nebude mír.“

„My jsme vaše armáda, bojovali jsme ve vašich válkách a chránili vaše domovy. My jsme vaši podnikatelé, kteří vybudovali a udrželi tuto ekonomiku, pro homosexuály stejně jako pro heterosexuály. My jsme vaši učitelé; my jsme vybudovali vaše univerzity a školili vaše vědce. My jsme vaši občanští vůdci, vaši kněží a rabíni, vaši spisovatelé a vynálezci, vaše sportovní idoly a vaši baviči. Od ničeho nás neochraňujte, ale jednejte s námi tak, jako s jakýmkoliv heterosexuálem.“

„Myslím si, že potřebujeme nějaký ruský Woodstock, hnutí za mír. Když vedete válku, je to vždycky špatně. A zvlášť je to problém pro zemi, kde obrovské množství obyvatel žije pod hranicí chudoby, kde nemají učitelé nebo lékaři šanci ze svých příjmů uživit rodiny, kde je obrovská a neustále rostoucí nezaměstnanost, pro zemi, která patří na přední příčky na světě v počtu dětí umísťovaných do dětských domovů….“

„Srovnávat Evropskou unii s habsburskou monarchií je nesmysl. Nemá smysl monarchii očerňovat, ale ani si ji idealizovat. Byla založena na velmi tvrdém násilí, na poražení vnitřního nepřítele, na tvrdé konfiskaci majetku, znásilňování jinověrců, popření práva na domov.“

„Jako vojáci, kteří ve válce jsou zajati a po dlouhá léta nuceni žít v cizině, touží po domově, tak i duše v očistci jsou mučeny touhou po nebi a po patření na Boha.“