Chaim Weizmann citáty
Chaim Weizmann
Datum narození: 27. listopad 1874
Datum úmrtí: 9. listopad 1952
Další jména: Chaim Azriel Weizmann
Chajim Azri'el Weizmann byl sionistický vůdce, prezident Světové sionistické organizace a v letech 1948 až 1952 první prezident Státu Izrael.
Mimo politiku a diplomacii byl rovněž uznávaný vědec v oblasti chemie a akademik. Vystudoval univerzity v Německém císařství a Švýcarsku a posléze přednášel na univerzitách v Ženevě a Manchesteru. Za svůj život publikoval na sto vědeckých prací a nechal si zapsat přes sto patentů. Jeho nejvýznamnějším objevem se stala metoda syntetické výroby acetonu prostřednictvím bakteriálního kvašení. Tento způsob výroby výrazně pomohl mocnostem Dohody během první světové války. Stal se duchovním otcem Balfourovy deklarace z roku 1917, v níž britská vláda vyjádřila své sympatie zřízení židovské národní domoviny v Palestině. Stál u zrodu nejstarší izraelské vysokoškolské instituce – Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, kterou pomáhal založit společně s Albertem Einsteinem, Sigmundem Freudem a Martinem Buberem. Významně se také zasadil o vznik vědeckého výzkumného institutu ve městě Rechovot, které se na jeho počet jmenuje Weizmannův institut věd.
Citáty Chaim Weizmann
„Herzl se dopustil velkých chyb, ale měl pohled orla a byl velkou silou.“
po smrti Theodora Herzla v dopise své snoubence
Zdroj: Dějiny Státu Izrael. s. 79.
„Židé nešli do Palestiny, aby se ve svém starobylém domově stali „Araby mojžíšovské víry“ nebo aby zaměnili svá německá či polská ghetta za arabské.
Každý, kdo zná, jak vypadá arabská vláda, co to znamená „status menšiny“ v dnešní době a co znamená židovské ghetto v arabském státě − existuje pro to dost velký počet precedentů − si bude schopen udělat vlastní závěry o tom, co je pro nás přichystáno, kdybychom přijali postavení, jež je nám přisuzováno těmito „řešeními.“
V Palestině přece nebylo vynaloženo ono vrcholné úsilí jen proto, aby židovský národ, který dosud stojí v předních řadách civilizace, byl podroben vládě skupiny bezzásadových levantinských politikářů.
Veškerá zdejší námaha a oběti děkují za svou inspiraci jedné jediné věci: přesvědčení, že to konečně bude znamenat svobodu a konce ghetta.
Co může být urážlivějším zneužitím nadějí mučeného národa, než když se v téže zemi, v níž mu byla přislíbena národní svoboda, jeho postavení zredukuje na status ghetta?“
v dopise náměstkovi ministra kolonií Johnu Shuckburghovi poté, co se dozvěděl že ve vysokých britských kruzích získává podporu představa jediného arabského státu v Palestině
Zdroj: Izrael: Dějiny. s. 102
„Otázka vzniku Židovského státu není rozhodováním mezi dobrem a zlem, ale rozhodováním mezi menší či větší nespravedlností. Nespravedlnost je nevyhnutelná a my se musíme rozhodnout, zda je lepší být nespravedlivý k palestinským Arabům, či k Židům.“
Zdroj: SMITH, Ch. D. Palestine and the Arab-Israeli Conflict: A History with Documents. Boston : Bedfort/St.Martin's, 2001. ISBN 978-0-312-20828-8. s. 21
„Svět se zdá být rozdělen na dvě části – na místa, kde Židé nemohou žít, a na ty, kam nesmějí vstoupit.“
6. července 1938 na konferenci v Évian-les-Bains ve Francii o židovských uprchlících
Zdroj: 7. Tamuz [online]. Eretz.cz, [cit. 2008-04-05]. Dostupné online http://eretz.cz/content/view/2643/158/.
„Měl nejhlubší vliv na ruskožidovské studenty v Evropě. Otištění jednoho z Achad Ha'Amových článků bylo vždycky událostí prvního významu. Byl nekonečně čten a diskutován. Byl tím, čím Ghándí byl pro mnoho Indů, co byl Mazzini pro mladou Itálii o století dříve.“
prohlásil o Ašeru Ginsbergovi (Achad Ha-Am)
Zdroj: SACHAR, Howard M. Dějiny Státu Izrael. Praha : Regia, 1999. ISBN 80-902484-4-6. s. 73. [Dále jen: Dějiny Státu Izrael.]
„Během svých dějin jsme se mezi národy, s nimiž jsme žili, neztratili. Zůstali jsme odlišní; odlišní náboženství, odlišní pohledem na svět, a proto jsme se octli mezi národy, s nimiž jsme žili, v menšině.
Oni měli většinu a my jsme se octli v postavení, které nás učinilo ekonomicky nižší než tato většina, a tak vznikla složitá situace, která jak jsem řekl, svými vnějšími důsledky nutí Židy přecházet z jedné země do druhé, ale dnes je svět naší emigraci uzavřen. S možnými výjimkami Brazílie a Argentiny, a s možnou výjimkou drobné infiltrace do některých dalších zemí, není ve světě místo pro masu Židů, kteří nenacházejí místo ve svých dosavadních zemích.
Morální důsledek této situace se zkombinoval s věkovitou tradicí příchylnosti k Palestině, tradicí, která představuje integrální součást našeho náboženství, tradici, která jak myslím, nás udělala takovými, jací jsme, paličatě, nezlomně oddaní zemi, kterou mnozí z nás ani neviděli, ale která byla ústřední součástí našich dějin, jež nás naučily hledět na Palestinu jako na zemi, kde chceme najít uskutečnění našeho věkovitého snu.“
v roce 1930 na schůzce s britským ministrem kolonií lordem Passfieldem a ministrem zahraničí Arthurem Hendersonem
Zdroj: GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. Praha : BB Art, 2002. 79 s. ISBN 80-7257-740-9. [Dále jen: Izrael: Dějiny.]
„Palestina bude židovská, tak jako Anglie je anglická.“
Zdroj: ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha : Barrister & Principal, 2007. ISBN 978-80-87029-16-9. s. 42.
„[I]t is not true–no, it is not true–that we have uprooted the Arabs. We have not uprooted them; we have shown them the way to a better life, and we shall continue to do this until they understand that we have a common interest in reviving the Middle East, and that this task can be achieved only on the basis of a strong Jewish Palestine.“
[Rouhana, Nadim N., Huneidi, Sahar S., Israel and its Palestinian Citizens: Ethnic Privileges in the Jewish State, Zionist Theories of Peace in the Pre-state Era Legacies of Dissimulation and Israel’s Arab Minority, Lustick, Ian S., Cambridge University Press, 2016, 9781107045316, 10.1017/cbo9781107045316, 53, https://www.sas.upenn.edu/polisci/sites/www.sas.upenn.edu.polisci/files/Lustick_Zionist%20theories%20of%20peace%20in%20Pre-state%20Era.pdf], Weizmann’s address to the 19th Zionist Congress in Lucerne,Switzerland, August 27, 1935, in ibid.:81
