„My se ve světě protloukáme, protože víme, že dvě plus dvě jsou čtyři, a držíme se toho tak usilovně, až je to kapku hloupý a občas se to může dotknout něčích citů. Je mi to líto.“
„Čích citů jako? Lidí, co si myslí, že dvě plus dvě je pět?“
„Lidí, pro který je důležitější společenský chování než to, aby každá věta vyslovená během rozhovoru byla doslovně pravdivá.“
„Jako, kupříkladu… žen?“
Randy asi míli skřípe zuby a pak řekne: „Pokud vůbec existuje nějaký zevšeobecnění toho, jak uvažujou muži versus ženy, tak podle mě je to v tom, že muži se dokážou soustředit jako laserovej paprsek na neuvěřitelně mrňavou maličkost a nemyslet na nic jinýho.“
„Kdežto ženy to nedokážou?“
„Předpokládám, že dokážou. Ale zřejmě málokdy chtějí.“

Témata

rozhovor , hloupost , věta , svět , paprsek , zub , chování , cit , muži , běh , lidé , kapka , ženy , společenskost , maličkost , pravdivost , vyslovení , zevšeobecnění , plus , rand , míle , zřejmost