„Čím déle zůstávala o samotě, tím neurčitější a méně ohraničená si připadala. Jako tekutina vylitá z nádoby. Viděla sama sebe, jak klouže z lavičky na zem a nabvá podobu zvířete. Po čtyřech doběhla na hranici mokrého asfaltu a přehoupla se do trávy a mokré hlíny. Hnala se dál, nyní ještě rychleji, protože už zjistila, jak ovládat dva páry nohou naráz, hbitě uháněla přes trávník a umělá návršíčka, přes Zahradní zátiší a květinové záhonky do křoví, přes ulici a na železniční vlečku, a doprovázela to vytím.“
Pomozte nám doplnit zdroj, originální znění a další informace
Podobné citáty
„Cítím se jako mokrý zárodek divočiny v horké slepé zemi.“
Zdroj: [Lenka Dusilová - Svítím do temných koutů, musicserver.cz, 2013-06-03, 2014-09-10, http://musicserver.cz/clanek/42586/lenka-dusilova-svitim-do-temnych-koutu/]
„Rozpravy všechny - čím déle je povedeme, tím dál jsou od pravdy jak voda od pramene.“
