„Omamuje mě, svádí a já ztrácím klid, jdu za ní a děsím se. Bojím se jí jako pasti a toužím po ní jako po chlazeném nápoji, když mám žízeň. Podléhám jejímu kouzlu a blížím se k ní se strachem, jaký by měl muž podezíraný z toho, že je obratný zloděj. U ní cítím neodůvodnitelné nadšení nad její možnou nevinností a rozumově velmi odůvodnitelnou nedůvěru k neméně pravděpodobné zkaženosti. Cítím, že se stýkám s neobvyklým stvořením, nepodléhajícím přirozeným pravidlům, s vynikajícím nebo ohavným tvorem.“