„Věřím, že jednou, pokud máme štěstí na své vnitřní vybavení, na celý soubor okolností a pokud zvídavost nás dovede k určité hranici, pochopíme, že vůbec není účelem poznat, odkrýt a pojmenovat všechno. Podobně jako fungující hodinový stroj, rozebere-li se na jednotlivé prvky, přestává pracovat. Považuji za moudré poznat, kde leží práh, za nímž už jsou táhla zákulisí, praktikáble, rampy reflektorů, soustrojí kladek, zdvihy a mechanika točny, které divák už vidět nemá.“