„Jen pocit a nebo se mi zdá, že se spolu se souTĚŽENÍM vytrácí i čest? Pomalu ale jistě.“

To ovšem znamená nové vytvoření tavicího kotle, v němž se rozpustí všichni. Evidentně k tomu však není ochota na žádné straně, neb důraz se klade právě na pěstování svébytných identit. Na přetrvání obce složené z nadmíru odlišných částí nevěřil už Aristoteles.
Jsem-li vybízen  k  formulaci  závěrů  stran  Francie, Spojeného  království,  Nizozemí nebo Ukrajiny, tedy zemí s rozpadajícím se obecným konsensem o tom, jak být spolu, nemohu odpovědět jinak,než že nevím. (…) Jediné, co snad tuším, je, že je vhodné se přiučit od shora zmíněných států v regulaci migrace (kolik, odkud, s jakým očekáváním stran začlenění do společnosti); tím spíše, že nemáme žádnou koloniální zátěž. Všechno utrpení obyvatel Afriky nebo Asie nevyřešíme jejich přestěhováním do Evropy.
Zdroj: [Kysela, Jan, Stát jako obr na hliněných nohou. Opožděné poznámky k seriálu o budoucnosti státu, Právník, 2014, listopad, 153, 11, 945-969, https://kramerius.lib.cas.cz/view/uuid:879d47f4-c5c2-49f7-aa42-a27559b5d6f7?article=uuid:30c0b505-76de-40eb-ba08-215dcdb6f3b7, 0231-6625]

Varianta: Soutěž v lidství je nejlepším závodem.

v dopise přítelkyni
Zdroj: Kolektiv autorů. Arthur Schnitzler, Duše - krajina širá : premiéra 17. a 18. listopadu 2005 ve Stavovském divadle. Praha : Národní divadlo, 2005. S. 28.

Zdroj: [Kohut, Joe, Kohut, John J., Rockecy aneb Kniha rockových citátů, Ladislav Šenkyřík, Volvox Globator, Praha, 1996, 1, 153, 77, 80-7207-016-9]