Julius Zeyer citáty

Julius Zeyer foto

37   162

Julius Zeyer

Datum narození: 26. duben 1841
Datum úmrtí: 29. leden 1901

Julius Zeyer byl český prozaik, dramatik a básník, přední představitel lumírovské generace. Rovněž je označován za jednoho z nejvýraznějších českých novoromantiků či předchůdce dekadentů. Jeho bratr byl významný český novorenesanční architekt Jan Zeyer z generace Národního divadla, který v letech 1873–1880 spolupracoval s architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století.

Náměty čerpal nejčastěji z dávné historie, mytologie, bájí a pověstí, a to nejen českých, ale i evropských - především starogermánských, starorománských a slovanských. Jeho poezie je převážně epická a má často nostalgický ráz. Ve svém literárním díle, ať už se jedná o prózu či poezii, si vysnil vlastní svět, který měl s realitou jen málo společného. Tento fiktivní svět byl i se svými hodnotami a pravidly pravým opakem tehdejšího provinciálního českého maloměšťáctví, se kterým přicházel Zeyer denně do styku a které tolik nenáviděl. Mnohdy odrážel hlubokou krizi citlivého idealisty v pragmaticky založené měšťácké společnosti. „Protiklady a vztahy naděje a zklamání, smyslového okouzlení a touhy překonat niternou myšlenkovou pomíjivost tohoto okouzlení tvoří dominantu celého Zeyerova díla.“ V jeho díle se také často objevuje motiv silného, citového přátelství mezi muži (např. Román o věrném přátelství Amise a Amila) a až eroticky laděné popisy krásy mladých mužů (např. Vyšehrad, úvod Ondřeje Černyševa nebo postava Inulta ze Tří legend o krucifixu). Na základě těchto faktů a pečlivého rozboru jeho díla došla řada literárních vědců a historiků k závěru, že Julius Zeyer byl s největší pravděpodobností homosexuál či snad bisexuál. Této teorii nasvědčuje i Zeyerova osobní korespondence, v níž se opakovaně zmiňuje o jakémsi svém velkém a strašném tajemství, o svých pocitech osamělosti, smutku a vyděděnosti ze společnosti. Pravdou je také to, že se nikdy neoženil a není ani známo, že by měl vážný partnerský vztah se ženou. Mezi jeho velmi blízké přátele však patřilo hned několik žen, s nimiž si velmi dobře rozuměl – zde je třeba zmínit především Annu Marii Stoneovou, slečnu Kershawovou nebo Annu Lauermannovou Mikschovou.


„Smrt není konec všeho! Je začátek nové bolesti!“

„Dům bez knih je jako tělo bez duše.“


„Být dobrým člověkem je víc, než být velkým.“

„Krása jest demonem zla, který vede do udolí běd a strastí - O věrném přátelství Amise a Amila“

„Ženu ani květinou neudeř!“

„Láska moje roste tím, že se stále dává, roste - ale tráví mě, jak plamen tráví olej v lampě.“

„Budoucnost bude taková, jakou si ji sami uděláme.“

„Láska je bezedná propast, kteráž snad v pekle ústí; proto zachvívá se, kdo na jejím pokraji se octnul - a přec vrháme se s do ní šílenou radostí!“


„Člověk čte tolik, že někdy už ani nerozezná vlastní myšlenky od těch, které v něm jen jako ohlas se ozývají.“ Dům U tonoucí hvězdy

„Ženy zůstávají stále dětmi, které žijí z očekávání.“

„Je někdy slovo jako mocný klíč, jenž otevírá zámky silné tak jako osud sám.“

„Život je pro silné.“


„Hrdinství jest prchati před nečistou silou.“

„Co je všem skryté, to láska uhádne.“

„Na světě jsou dvojí dobří lidé - mrtví a ti, kteří se doposud nenarodili.“

„Národ, který si netroufá snít o své samostatnosti, není hoden, aby žil.“

Podobní autoři

Citát se vám libí,
sdílejte ho s přáteli na .