„Jsem člověk z minulého století. Teskním po schůzkách, které nešly změnit mobilem, po dopisech, které se daly převázat stužkou a které se bělaly v poštovních schránkách, po pečlivém vyšetřování nemocného dítěte bez přílišné invazivity a s dostatkem času na pozorování a rozvahu. Já vím, vše jde dopředu. Do hloubky. A vše se zapisuje, publikuje v odborných časopisech, porovnává, hlásí. Ale já si pořád ještě vychutnávám pocit splynutí s nemocným dítětem. A to, že poznám, jak mu pomoci. A ještě okamžik, kdy moje léčba zabere. A nehlásím to. Nikam.“

Témata

děti , dítě , schránka , schůzka , pečlivost , vyšetřování , dopis , dostatek , okamžik , nemocná , člověk , pocit , minulost , pomoc , splynutí , pozorování , odbornost , století , mobil , čas , léčba , hlas , rozvaha , hloubka , časopis