„Dny plynou v tichu, jako klidná řeka,
už vím, co na mě doma vždycky čeká.
Žádný spěch a žádný zbytečný stres,
jen štěstí, které prožíváme dnes.
Osud nás spojil, snad pozdě, snad včas,
prošli jsme bouří, než našli jsme nás.
Všechno to zlé už je dávno pryč,
ty k mému srdci držíš ten klíč.
Děkuji ti za péči, za teplo tvých dlaní,
za to, že jsi se mnou, za ranní usmívání.
Jsi skvělá kuchařka, co láskou mě sytí,
však jako partnerka jsi sluncem v mém žití.
První jsi žena, co pro nás jen dýchá,
v našem domově zbyla jen pýcha.
Pýcha na to, kým spolu dnes jsme,
v té nejhezčí realitě, o které sníme.“