„„Máš ráda květiny?“ zeptala se žena v černé kápi.
Svícen tiše plápolal.

„Ne,“ odpověděla. Vítr jemně zafoukal.

„Lehni si a odpočívej. Jednu ti utrhnu.“

Její hlas byl prázdný.

V lese se neslo ticho.
Květ dopadl na dno jámy.

„Haha… tobě už nikdo nepomůže.“

Zavřela poklop.

Ale já už dávno spala.“

Témata

prázdno , nedávno , den , hlas , jemnost , vítr , ticho , svícen , les , květiny , ženy , jáma , květ