„Peschko, chci opustit Vídeň velmi brzy. Jak je tu hnusně! Každý mi tu závidí a všichni jsou úskoční. Dřívější kolegové na mě pohlíží nanávistnýma očima. Ve Vídni jsou stíny. Město je černé. Chci být sám. Chci odjet na Šumavu. Květen, červen, červenec, srpen, září, říjen. Musím vidět nové věci a prozkoumat je. Chci ochutnat tmavou vodu a vidět praskající stromy a větry.
Chci udiveně zírat na rozpadající se zahradní ploty. Chci to všechno poznat, slyšet mladé březové porosty a chvějící se listy, vidět světlo a slunce, radovat se z vlhkých zeleno-modrých údolí zvečera, uvědomit si třpytící se zlaté rybky, vidět bílé mraky kupící se na obloze, chci mluvit ke květinám, k travám. Chci se dívat na růžové lidi, staré úctihodné kostely, vědět, co říkají malé dómy, běhat bez zastavení po oblých travnatých kopcích a polích, širými planinami, chci políbit zemi a čichat hebké teplé květiny v mechu a pak vytvořím věci tak krásné, pole barev…“

Témata

lidé , planina , údolí , radost , květiny , záře , slunce , obloha , plot , země , zář , mrak , město , list , stín , světlo , strom , voda , zem , zlatá , věc , srpen , kolega , květena , červenec , kopec , říjen , mladý , pole , mech , kostel , zastavený , malost , vídeň , červen , starost , vlhkost , starosti