„Dokonalý křesťan žije jako host, který ví, co má získat a co zavrhnout. Užívá i svého těla jako ten, kdo daleko putuje, užívá i útulků a příbytků po cestě. Stará se i o věci světské a o záležitosti místa, v němž se zdržuje, ale příbytek i majetek opouští jako věc pouze užívanou, a aniž se dá vyvést z míry, ochotně následuje toho, kdo jej odvolává ze života, a nemá důvod obracet se zpátky. Vzdává sice dík za to, že mu bylo dopřáno na zemi pobýt, ale žehná svému odchodu a dychtí po věčném příbytku.“