„Když čteš povídky Antona Čechova, je ti jako jako ve smutný den pozdního podzimu, kdy je vzduch tak průzračný a tak ostře se v něm rýsují holé stromy, těsné domy, šediví lidé. Všechno je takové divné, opuštěné, nehybné a bezmocné … Autorův rozum osvětluje jako podzimní slunce s krutým jasem rozbité cesty, křivé ulice, těsné a špinavé domy, ve kterých se zalykají nudou a leností malincí, ubozí lidé a naplňují tyto své domy nesmyslným, ospalým shonem.“

Témata

autor , lidé , podzim , opuštění , povídka , slunce , ulice , nuda , vzduch , strom , rozum , cesta , ostří , den , nehybnost , rozbití , hole , ospalost , jas , anton , smyslnost , shon , špinavost , ubohost , křivost , bezmocnost , těsnost , krutost , lenost