„Náš vztah k ostatním lidem netvoří ani tak větší či menší náklonnost k nim, jako spíše větší či menší předsudky vůči nim.“

„Největší lidé s největšími nápady mohou být sestřeleni nejmenšími lidmi s nejmenšími myšlenkami. Přesto myslete ve velkém!“

Matka Tereza (1910–1997) římsko-katolická jeptiška

„Největší myšlenky se rodí z lásky k věci, nikoliv k nerozumového vztahu k nim.“

Anicius Manlius Boëthius (480) filozof z počátku 6. století

„Pýcha to je neštěstí mnoha lidí, každý k ní má v menší nebo větší míře sklony.“

Anastasia Novych ukrajinská spisovatelka

„Jsou lidé, které ani největší výhoda nepřiměje k tomu, aby se vzdali toho nejmenšího.“

Luc de Clapiers de Vauvenargues (1715–1747) francouzský spisovatel, moralista

„Fyzika nás učí, že čím víc se k předmětu přibližujeme, tím se nám zdá větší. Ve vztahu mezi lidmi je tomu však naopak. Čím blíže jsme k člověku, tím menší se nám zdá.“

Stefan Garzyňski

„Skutečný přítel je největší z pokladů, a přece se lidé pachtí za těmi menšími.“

François de La Rochefoucauld (1613–1680) francouzský autor monografií

„Vztah zabíjí sex. Čím delší vztah, tím menší sexuální vzrušení.“

David Lodge (1935) spisovatel

„Dlouhodobý styk s věcmi dobrými i špatnými probouzí k nim náklonnost.“

Seneca (-4–65 př. n. l.) římský filozof

„Podle toho, jak lidi vnímáte, se k nim chováte, a podle toho, jak se k nim chováte, se takovými stávají.“

Johann Wolfgang von Goethe (1749–1832) německý spisovatel

„Způsob vytváření pojmů dodává jistý charakter lidskému duchu. Duch, kteří tvoří své pomy pouze na základě reálných vztahů, je hloubavý duchem; duch, který se uspokojí se zdánlivými vztahy, je duchem povrchním. Kdo vidí vztahy takové jaké jsou, je duchem správným, kdo je hodnotí špatně, je duchem chybným; kdo si vymýšlí domnělé vztahy, které nejsou skutečné, ani pravděpodobné, je blázen; kdo vůbec neporovnává, je hlupák. Větší nebo menší schopnost porovnávat vztahy je to, co dává lidem více či méně ducha.“

Jean Jacques Rousseau (1712–1778) ženevský filozof

Zdroj: ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 245