Nejnovější citáty

„A byla to určitě ta nejlepší podvodní pusa všech dob.“

„Percy se na ni usmál – ten sarkastickým, rošťáckým úsměvem, který ji celé roky rozčiloval, ale nakonec jí začal připadat roztomilý. Oči mu zářily zeleně jako moře, stejně krásně, jak si pamatovala. Tmavé vlasy měl ulíznuté ke straně, jako by se zrovna vrátil z procházky po pláži. Vypadal ještě líp než před šesti měsíci – byl opálenější a vyšší, štíhlejší a svalnatější.

Percy ji chytil do náruče. Začali se líbat a na chvíli jim na ničem nezáleželo. Ne zem by klidně mohl dopadnout asteroid a vyhladit všechen život, a Annabeth by to bylo fuk.“

„Správně.“ Kekrops mluvil hořce, jako by svého rozhodnutí litoval. „ Mí lidé byli původní Athéňané – gemini. “
„Jako blíženci ve zvěrokruhu?“ zeptal se Percy. „Já jsem zas leo – lev.“
„Ne, ty trubko,“ uchechtl se Leo. „Leo jsem já. Ty jsi Percy.“

„Povytáhla obočí. „Nechtěls mi něco říct, chaluhový mozečku?“
„Asi bys mě nakopala do zadku.“
„To víš, že bych tě nakopala do zadku.“
Oprášil jsem si drobky z dlaní. „Když jsem byl u řeky Styx a chtěl získat tu nezranitelnost... Řekli mi, že se mám soustředit na jednu věc, která mě připoutá ke světu, kvůli které budu chtít zůstat smrtelný.“
Annabeth upírala oči k obzoru. „No a?“
„A pak tam na Olympu,“ pokračoval jsem, „když ze mě chtěli udělat boha a tak, tak jsem myslel –“
„No, moc tě to lákalo.“
„Možná trochu. Ale neudělal jsem to, protože jsem myslel – nechtěl jsem, aby všechno zůstalo navěky stejné, protože se to dá vždycky zlepšit. A myslel jsem na...“ V krku mi doopravdy vyschlo.
„Na někoho určitého?“ zeptala se Annabeth měkce.
Koukl jsem na ni a viděl, že se snaží nesmát.
„Děláš si ze mě legraci,“ postěžoval jsem si.
„To teda ne!“
„Ani trochu mi to neulehčuješ.“
To už se rozesmála doopravdy a objala mě kolem krku. „Já ti nikdy, nikdy nebudu nic ulehčovat, chaluhový mozečku. To si zapiš za uši.“

„Percy, pusť mě,“ zachraptěla. „Nevytáhneš mě.“
Tvář mu zbledla námahou. Poznala mu na očích, že ví, že je to beznadějné.
„Nikdy,“ prohlásil. Vzhlédl k Nicovi o pět metrů nad nimi.
„Druhá strana, Nico! Sejdeme se tam. Chápeš?“
Nico vykulil oči. „Ale –“
„Zaveď je tam!“ houkl Percy. „Slib mi to!“
„Já – Ano.“
Pod nimi se v temnotě zasmál hla. Oběti. Krásné oběti k probuzení bohyně.
Percy sevřel Annabethino zápěstí pevněji. Tvář měl vyčerpanou, poškrábanou a krvavou, vlasy samou pavučinu, ale když se jí zahleděl do očí, napadlo ji, že nikdy nebyl krásnější.
„Zůstaneme spolu,“ slíbil jí. „Nepůjdeš nikam beze mě. Už nikdy.“
Teprve tehdy pochopila, co se stane. Jednosměrná cesta. Hodně tvrdý pád.
„Aspoň že budeme spolu,“ vydechla.
Slyšela Nica a Hazel, jak pořád křičí o pomoc. Vysoko, vysoko nahoře viděla sluneční světlo – možná poslední v životě.
Pak se Percy pustil drobné římsy a společně, ruku v ruce, padal s Annabeth do nekonečné temnoty.“

„Hvězdy,“ zašeptala. „Zase vidím hvězdy, má paní.“
Artemidě se po tváři koulela slza. „Ano, má statečná. Dnes večer jsou krásné.“
„Hvězdy,“ opakovala Zoe. upřela oči na noční oblohu. A už se nepohnula.“

„Svými životními rozhodnutími znovu dokazujete, že není nic důležitějšího než opravdové rodinné hodnoty. Poskytují nejspolehlivější podporu. A není větší radost než být rodičem, vidět den co den, jak se děti učí o světě, jak vyrůstají.“

„Něco taky začalo ve chvíli, kdy Cech vrahů přijal do svých řad pana Časnačaje, který viděl věci jiným způsobem než ostatní lidé. Tak například jeden z těch jiných způsobů spočíval v tom, že všechny ostatní lidi viděl jako věci“

„Život je tu od toho, aby byl šťastný. Věříte tomu? Pokud ne, pak život nebude mít jinou možnost než se odehrávat podle vaší nevíry. Nebuďte překvapeni, pokud jste nešťastní častěji, než byste si přáli. Ale pokud věříte, že život má být šťastný, opravdu tomu tak bude.“

„Pokud nedodržíte své slovo, ukážete tím, že nedodržujete normy chování. Ukážete, že vám více záleží na svém vlastním štěstí a momentálních rozmarech než na bolesti druhých. Ukážete, že si nevážíte vztahů, které máte, a dokonce ani lidí, se kterými ve vztahu jste. Ukážete, že jste člověk, kterému chybí integrita a čest. Ukážete, že se na vás nelze spolehnout a že vám nelze důvěřovat. Budete považováni za nebezpečného člověka. Zničíte způsob, jakým vás ostatní lidé vidí, a především ztratíte jejich respekt. A na cestě k této konečné ztrátě vytvoříte ve všech svých vztazích nepřetržitý konflikt.“

„Když se člověk aktivně pouští do nových zkušeností, je mnohem pravděpodobnější, že rychleji objeví své vášně, schopnosti, nadání, zájmy a touhy — a tím i svůj smysl života.“

„Neexistuje nic jako selhání. Existuje pouze úspěch, který se projevuje v mnoha podobách. Stejně tak neexistuje nic, co by nebylo Bohem. Existuje pouze Bůh, který se projevuje ve svých mnoha podobách.“

„V rakvi je nejlepší tma.“

„Odpočnu si až v hrobu, teď není čas marnit čas.“

„Nech letět ten čas marnivý.“

„Člověk může být línej, ale špatný je, když je línej z toho přehlcení života a intenzity všeho. To pak není lenost, to je přehlcení, a to chce klid a neřešení. Protože pokud nejde o život, jde o hovno.
Ale pak si jeden řekne: „No jo, ale tímhle se přece předchází tomu, aby se to nestalo.“ Omyl. Pokud se nestane to, čemu člověk chtěl předejít, stejně se stane něco jiného. Rovnováha je vždycky ve všem. Nehraje se na dobrý a špatný, ale na mazanější a jednodušší. Člověk je tvor línej a rád si věci usnadňuje, pokud je to možný.
Ale jsou lidi, co to nevědomě komplikují, i když to myslí dobře. Jenže věci se tím brzdí a komplikují jednoduše proto, že tomu prostě nevěří. Tak se seknou, začnou pochybovat a nedokážou to přijmout a jít dál. Pořád detailně musí šťourat do toho hovna různejch problémů, protože prostě můžou.
A když náhodou došťourají do jednoho, jdou šťourat do dalšího. Neřeknou si: „Pojďme dělat něco, co bude přínosem pro společnost.“ Třeba sázet stromky — to ocení plíce. Nebo číst studentům nějaký moudrý knížky, co by je k něčemu vedly a inspirovaly.
Tak se radši hádají o teoretických horách hoven místo toho, aby si sakra uvědomili že i oni přicházejí o svůj drahocenný čas v tomhle životě.“

„Né že by línej Honza za pecí dobyl svět ale uměl si aspoň stát za svojí umíněnou pravdou a radovat se z toho že žije.“

„Těší mě ten chaos rozdílných názorů a úplně jiných životních dramat a pohledů jak typické pro tuhle dobu tolik možností pro všecho ale tak málo chuti po akci se správným dramatem v duši.“

„Podstatou života je umět žít.
Né umírat tím že se žije.“