„Není-li člověku volno v tomto slzavém údolí pozemském, obrací mimovolně své zraky ku blankytu nebeskému, za nočního klidu k velebné obloze hvězdnaté, aby útěchy neb aspoň zapomenutí svých útrap nalezl zde v nadzemských prostorách mezi věčně neskalenými světy vznešenými, klidně a soucitně k zemi patřícími. V jejich tajemném pohybu hledá klíč k vysvětlení svého temného osudu, z jejich podivuhodného sestavení snaží se vyzpytovati záhyby své budoucnosti, v jejich líbezné a klidné záři přichází i utrmácený duch jeho k poklidu vnitřnímu, na zemi marně hledanému.“ František Josef Studnička O soustavě sluneční Zdroj: [Studnička, František Josef, :cs:František Josef Studnička, O soustavě sluneční, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/10976855, Spolek pro vydávání laciných kněh českých, V Praze, 1868, Předmluva]