Citáty o společnosti a politice

„Národ, který nezvládl takovou zkoušku, nemá nárok na existenci. Ti nejlepší už padli, zůstali jen méněcenní.“

„Můj život je tak naplněn starostmi a je tak těžký, že smrt by pro mě znamenala jen vysvobození. Ale mám povinnost vůči německému národu a lidu a já tyto povinnosti splním.“

„V těchto zemích, takzvaných demokraciích, není lid v žádném případě středem zájmu.“

„Tráva je uzdravením národa, alkohol je jeho zkázou.“

„S takovým chováním se z nás stanou divoši v ulicích, kde porotci a popravčí volí sami sebe. NE to je středověk. Právo a zákon se musí vysoko ctít, a když selžou zvedněte je a chtějte o to víc. Protože celá společnost všichni civilizovaní lidé nebudou mít žádné zastání.“

„Je úžasné, že je tu alespoň jedna věc, která náš národ bez výjimky spojuje. Je nám vedro.“

„A vlastencem může být v Čechách každý tvor, rozumný nebo nerozumný, jen když písně české zpívá, z korbelíčku si nalívá, přitom nezná větší slast než-li milovati vlast.“

„Velká slova, patos, monumentalita maleb a pomníků se nenarodila v zeměpisné délce a šířce země, kterou Smetana nazval Má vlast. U nás velká slova vždycky budila zdravou nedůvěru.“

„Každý člověk ve vaší společnosti je vektor. Váš pokrok je určen součtem všech vektorů.“

„Ctnosti člověka nazýváme dobrými nikoli vzhledem k účinkům, které mají pro něj samotného, nýbrž vzhledem k účinkům, jež od nich očekáváme pro sebe a pro společnost…“

„Existují takové věci jako jedlé… ne, delikátní pirohy v polévce, hrášky dokonale uvařené, rajská omáčka pikantní ve své chuťové plnosti a masová náplň z oněch
částí zvířat, které by se daly většinou i pojmenovat. Jsou platonické burgery vyrobené z hovězího a ne z volské tlamy a kopyt. Jsou jisté obchody, kde mají smažené filé s pomfrity, kdy filé je ryba a ne jen bílá břečka v rakvičce ze smažené strouhanky a pomfrity jsou k jídlu a nedají se použít k holení. Jsou párky v rohlíku, kdy mají párky s masem společnou nejen barvu a jejich šťastní konzumenti si na ně nedávají hořčici, aby nepokazili tu chuť. Důležité však je, že se lidé dají naučit na to, aby dávali přednost občerstvení toho prvního typu a vyhledávali je. Je to, jako kdyby Machiavelli napsal kuchařku. Ale ať už se mají věci jakkoliv, neexistuje omluva pro nikoho, kdo dá na pizzu ananas.“

„Je vždy velmi užitečné stát proti nepříteli, který je připraven zemřít pro svou vlast. Znamená to totiž, že máte oba společný cíl.“

„Já si myslím, že národní umělec jako takový je titul, o kterém je těžko mluvit, protože národním umělcem může být podle mého názoru, když umřel a když součet jeho práce leží na stole, na stole národa, a národ si tý práce váží, akceptuje ji, uzná, že ten člověk něco pro ně udělal. A pak ten národ může říct ano, toto je náš národní umělec. Ale když se usnáší o národním umělectví skupina žijících spoluobčanů, ať jsou jakýkoliv, tak je to furt jenom osobní mínění té skupiny. A nemá to s národním umělectvím vůbec co dělat. A je to jenom titul, jenom metál, s kterým se dá kupčit. A proto já si myslím, že národní umělectví je spíš taková komická záležitost. (…) Zas na druhý straně uznávám, že lidi, já nerad říkám lid, protože to je taková více méně štampilka dneska, na celém světě, ale lidi to mají rádi, protože je to velice lidský. A taky by nemělo smysl se proti tomu bouřit, nebo to zesměšňovat, protože bych v první řadě zklamal ty, kterým se to líbí, který mi to přejou.“

„Cílem války není padnout za svou vlast, ale donutit ty parchanty na druhý straně, aby padli za svou…“

„Do historie se může zapsat každý. Jen velký člověk ji může psát.“

„Společnost často odpouští zločincům; nikdy však snílkům.“

„Náklonností jsem Francouz, národností Ir, násilím Angličanů přinucen, abych se vyjadřoval jazykem Shakespeara.“

„Lidstvo bere samo sebe příliš vážně. To je základní hřích světa. Kdyby se byl jeskynní člověk uměl smát, byla by se historie vyvíjela docela jinak.“

„Obyčejné ženy se vždycky utěší. Některé tím, že si začnou libovat v sentimentálních barvách. Jakživ nevěřte ženě, ať je jakkoliv stará, která nosí světlefialové barvy, nebo ženě přes pětatřicet, která má ráda růžové stužky. To vždycky znamená, že jde o ženy s historií. Jiné zas nalézají velikou útěchu v tom, že najednou začnou objevovat dobré vlastnosti u svých manželů. Chlubí se člověku do tváře svým manželským štěstím, jako kdyby šlo o nějaký úžasně okouzlující hřích. Vždycky si najdou nějakou útěchu. A to jsem se ještě nezmínil o té nejdůležitější… Že si žena opatří obdivovatele některé jiné ženy, když přijde o vlastního.“